• síra, -y f. (7. sg. sírou) žlutá, hořlavá látka. Hořelo několik ohňů. Na těch smůlu a síru rozpalovali, v ní hrubé plátno namáčeli. Jir. Děti přinesly hadrů na troud, dělaly sírky, omáčely špičky v síře. Něm. Tmou zasyčí modravý plamínek síry a v několika okamžicích jizbu ozařuje žluté světlo lampičky. A. Mrš. Temnem míhala se modravá zář zanícené síry. Jir. Z otvoru krátru prý již vyhaslého stále jdou páry a usazuje se síra. Ner. Přen. Hanbím se před tebou a volám síru Sodomy na tvoje šediny! Vrch. Vám oči metají oheň a síru. Hol. [Knihař] proti majetným třídám síru i oheň chrlíval. Staš. [Hejtman] řeč spustil dlouhou, plnou ohně, síry. Mach. Chem. prvek ze skupiny nekovů.
 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 166 

Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 166