• síra, -y f. (7. sg. sírou) žlutá, hořlavá látka. Hořelo několik ohňů. Na těch smůlu a síru rozpalovali, v ní hrubé plátno namáčeli. Jir. Děti přinesly hadrů na troud, dělaly sírky, omáčely špičky v síře. Něm. Tmou zasyčí modravý plamínek síry a v několika okamžicích jizbu ozařuje žluté světlo lampičky. A. Mrš. Temnem míhala se modravá zář zanícené síry. Jir. Z otvoru krátru prý již vyhaslého stále jdou páry a usazuje se síra. Ner. Přen. Hanbím se před tebou a volám síru Sodomy na tvoje šediny! Vrch. Vám oči metají oheň a síru. Hol. [Knihař] proti majetným třídám síru i oheň chrlíval. Staš. [Hejtman] řeč spustil dlouhou, plnou ohně, síry. Mach. Chem. prvek ze skupiny nekovů.