• s, se předl. s gen. (někdy se směšuje a splývá s předl. z). D vyjadřuje směřování od povrchu n. východiska něčeho, shora. Děvčata taktak že uklidila se stolu a poumývala nádobí. Čap. Strhla s hlavy klobouček. Jir. Rada si utíral pot s čela. Svět. A proč si as můj tatíček stírá slzy s očí? Něm. Kamenotisky sundány se stěn. Šmil. S vozu slézá žena v bílé plachetce, v selském obleku. Něm. „Panenko Maria loretánská!“ divil a radoval se polousmířený mydlář, zdvihaje svého jedináčka se země. Stroup. Povídám vám, jíst se země by u Cimburů mohli. Baar. Longinus zvolňounka se povznesl se svého křesla. Kos. Svrhneme tě s trůnu. Zey. Začal [spisovatel] práci, nevěděl s místa. R. Svob. Chodila s místa na místo. Pfleg. Se všech stran hrnuly se dotazy. V. Mrš. Jí [hlavou student] kýval v chůzi se strany na stranu. R. Svob. „Slávy dcera“ přese všecko, co se jí s různých hledisk vytýkati může, je básnickým skutkem prvního řádu. Vrch. Jedna pozdvižené měla ruce vzhůru, nespustila oči s obrazu Ukřižovaného. Prav. Žádný učený nespadl s nebe. Baar. Sníh se sypal se zataženého nebe. Šmil. Helenka už klidně dívala se s jedné osoby na druhou. V. Mrš. Jsme od Prahy trochu s cesty. Hol. Kladla s vysoka svou pravici do rozevřené dlaně. V. Mrš. Nebylať hlouběji zasvěcena do záležitostí mužových, jen s povrchu je znala povrchně. Hol. I vyprávělo se v městečku veřejně na náměstí i v hospodách, že to jde s panstvím s kopce schází. Vrba. Beztoho se nemůžu dočkat, až budu mít tu školu s krku zbavím se jí. Herrm. Kleofášovi spadl kámen se srdce. Šmil. D vyjadřuje vůbec opouštění. Jděte mi s očí. Šim. Ačkoli s Isabellou mluvila, nepustila přece tchyni ani na okamžik s oka. Zey. Krám se dědil s otce na syna. Ner. I on sešel se studií. Prav. Nemíti bystrou ženu, byl by hospodařil s krávy na kozu. Baar. Se svatby sešlo. Hál. Zast. Někteří [poslové] již ve Plzni přikročiti chtěli k novému volení, a pan Rosenberk s tíží svedl je s úmyslu takového. Pal. Evička přec se svého se nehnula, že od dítěte nepůjde. Svět. Kdybys přišel s chleba, bude z tebe žebrák. Herb. D Zř. lid. n. zast. vyjadřuje blízkou časovou následnost n. místní blízkost. Bylo po druhé hodině s poledne po poledni. Rais. Bila už hodina s půlnoci po půlnoci. V. Mrš. Prodám [krávu]‚ s neděle ji vedu do Hořic po neděli. Rais. Co ti mám s večera přinést, aby tě potěšilo? zvečera. Něm. Bylo asi deset hodin s rána zrána. Pfleg. S počátku tančilo se již dobře z počátku. Ner. S počátku sedmnáctého století saská tato kaple tak tuze sešla. Mik. Tak polehounku míjela zima s roku třicátého sedmého na osmý z roku. Kos. S těch časů, co jsem přestal chodit na honbu, jsem potkal jedva dvakrát srnce v lese od těch časů. Klost. A přec málo uplynulo roků s oněch dob. Čech. Odkládal strýček i pouť na Hostýn, kamž podle zvyku rok s roku dojížděl s tetičkou každoročně. M. Jahn. Papež Eugenius nové koncilium do města Ferrary rozepsal, kamž i skutečně s nového léta množství prelátův ze všelikých zemí a sám také kardinál Julian se odebrali začátkem nového léta. Pal. Na prvním prý voze seděl s kraje statný cikán s temněčerným okem z kraje. Heyd. Hned s kraje u prostředního stolu sedal mistr Blovský. V. Mrš.
  • se zájm. zvr. (bez nom.: gen. sebe, dat. sobě, si, akus. sebe, se, lok. sobě, instr. sebou) označuje jako osobní zájmeno předmět n. jiné bližší určení slovesného děje tehdy, když jsou totožné s podmětem tohoto děje. Lítost nad sebou samou změkčila ji; politovala se jako cizí osobu. Maj. Oči rukou si protírá. Erb. Ouředníci jarmareční povolali před sebe na radní dům stráže. Win. Sám sebe [vrah] se děsí, leká se vlastního stínu. Kal. Nemohu za sebe, nejsem z těch, kteří by na Magdalenu kámen zdvihali. Zey. Od vás, padouchové, ruce na se vložiti nedám. Ehrenb. Nebyl více pánem sama sebe. Šmil. Obroční vylil do sebe sklenici vína, aby si dodal kuráže. Šmil. Nevěděl ani, jak to ze sebe dostal, otevřel prostě ústa a slovo vyklopýtalo za slovem. Čap. Přišed do čeledníka vrhl sebou do pohodlné lenošky. Šmil. Zardi se sám před sebou, boží bojovníku. Ehrenb. To nemám ze sebe, to je z komisaře Špalka. Šmil. Slova její všechna měla ráz úplné pravdy do sebe. Sab. Dvéře jako by se samy od sebe otevřely. Hál. Císař Josef vydal leccos, co samo sebou muselo padnouti pod stůl. Šmil. Ostatní se pak poddá samo sebou. Sab. Ale tohle není samo sebou, to je mně naschvál, někdo se na mně chtěl schladit. Rais. Nakládání dříví šlo rychle před se. O. Červ. Já mám teď sedm lidí pod sebou podřízených. Štech. Mám pod sebou magacín. Klost. Co je u našeho praporu, sotva kloudně promluvil. Pořád do sebe je zamyšlen. Jir. Na stará kolena jdeme teď do sebe, činíme pokání, tuze jsme se polepšili. Baar. Mocně ji zdvihli — tu teprvé ó nastojte! zpozorovali, že je bez sebe v bezvědomí. Svět. Když jsem opět k sobě přišel, ležela mrtvola Petrova posud na zemi. Zey. Spolčení otce se synem nebylo samo o sobě nic zlého. Pal. Kdyby ji nebyl hajný k tomu upomínal, byla by sama o sobě šla vyhledat Šimáka. Šmil. Pec o sobě stojíc, překážela, když za Břetislava I. přestavována zeď hradu pražského zvlášť, sama. Jir. Bylť on příliš pro sebe a nevlídník samotář. Šmil. [Vojáci] pěkné ženy a dívky pryč s sebou odvedli. Ehrenb. Černohorci měli s sebou všeho všudy čtyry horská děla. Hol. Náhodou byl tehdy s sebou dr. Deloqueva. Přít. Matka vzala dítě do nůše, jeden člověk od úřadu šel s sebou. Hál. Byla by si také ráda pro žert sebou „zaholíkala“. Svět. Dále zaznamenání hodno jest vydávání almanachu „Máje“, který měl býti časopisem pro sebe, ale dlouho se neudržel samostatným, zvláštním. Vrch. Hovor. Já se tu udělám pro sebe zařídím si samostatnou živnost. Kronb. D u sloves zpr. plurálních vyjadřuje reciprocitu, vzájemnost, totiž to, že slovesný děj vychází jen od dílčího subjektu a týká se dílčích subjektů jiných. A my si všichni s plesem v náruč padli a líbali se. Vrch. Nesčíslněkráte, dávno, dávno, dívával jsem si s koňmi v oči. Hilb. Oba vůdcové rovnali se sobě co do ducha, srdnatosti a zkušenosti. Pal. Ti [milenci] jsou jako pro sebe stvořeni! Ehrenb. Dělali si mezi sebou z něho žerty. Prav. Nerada bych, aby se dostali nějak do sebe do sporu. Herrm. Ústa i srdce nemá daleko od sebe. Šmil. Naposled si věrnost přísahali. Čech. Rovni jsou si všichni v rodném domě. Krás. Odpusťme si, co jsme si! Vanč. Půda zaduněla jako od běhu mnoha mužů za sebou se ženoucích. Ehrenb. Vojtěch volen r. 1168 na probošství Mělnické, na biskupství Pasovské a arcibiskupství Salcburské rychle po sobě. Pal. [Stanislav] tisíckráte po sobě sladce a vášnivě to jméno vyslovuje. Lada N. [Kostelník] oprašoval tři dni po sobě oltář. Pfleg. Vojenské okřikování a vyměňování hesla zavznívalo po sobě z rozličných míst cimbuří. Ritt. Sousedův učedník se pral s nějakým klukem. Jir. D u sloves přechodných vyjadřuje stavový význam. Za dvě léta se navrátil z cest. Rad. Spadl s lešení a potloukl se. Sab. [Kuchařka] naříkala zle, že se spálila. Šmil. Je to pravda, že se Jäkl včera u Císařského mlýna topil? Ner. Kdo hraje s ohněm, popálí se. Herold. Zdá se, že [dítě] odhozeno pádem se zabilo. Rozl. [Medvěd] leknutím bác se stromu, div se nezabil. Herb. D ve spojení se slovesem jinak přechodným vyjadřuje osobní passivum. Přednášely se výtečné písně a sbory, deklamovalo se, čtly se básnické i jiné plody. Sab. Za careviče se nyní čte černá mše. Bendl. Daně i napotom se platiti budou. Pal. Po vyučování vodí se dítky, každé pohlaví zvlášť, na záchod. V. Svob. Ten chlapec by se měl vzít pryč. Čap. Ch. Vypravovalo se, že se ukryl rychle do staré jarmary. Mel. D ve spojení se slovesem, zpr. nepřechodným, vyjadřuje passivum neosobní a neosobní predikaci stavů i pocitů tělesných a volních. Na konci měsíce se pracovalo o senách. Rais. Tu k popovi se běželo. Kal. Chtěl se podívat, jak se hospodaří ve svobodné republice. Baar. I k doktorům chodilo se jen do Žitavy. Svět. Čím více se maže, tím lépe se jede. Hum. kal. Šlo se mu dobře po mezích. Jir. Podkomoří začal hned o cestě, jak se jim jelo z Moravy. Jir. Na podlaze se to chodilo jako po sametě. Preis. Tak vám dej Pánbůh dobrou noc a ty, maličká, mi dej hubičku, aby se mi pěkně spalo! Rais. To se ti řekne — nezlob se. Rais. D u slovesa pozměňuje jeho význam a zpr. i vazbu. Kluk se drží křečovitě sukně jak tonoucí břehu. Herb. Odsouzence kat už chápal se. Zey. Člunek se zachvěl, dámy křečovitě se chytaly okraje. Herrm. Zakousnuv se do špičky [dýmky]‚ tuze zvědavě pohlížel na Tonku. Rais. Procházela se na kvetoucích lučinách. Svět. Již hnal se kůň dále bez jezdce. Vlč. Ty se na mne hněváš? Třeb. D u slovesa dodává slovesnému významu expresivního i intensivního zabarvení. Budu já se vás prosit! Snězte si to všecko. Rais. Kdo se vás prosí o vaši lásku? Svob. Co pak že se sám s vodou nosíš? Jir. Slepice pro zrnko v mrvě se hrabe. Čel. Zahlédla [dívka]‚ jak se pán v kožichu hrabal v balíku bankovek. Dur. Matka se tahala s putýnkami vody z rybníčka do chléva. Mor. Já se s tím malováním taky nechci do smrti dřit. Herrm. Nehledej se s ním. Čap. Ch. D u sloves složených s předponami roz-, vy-, do- a j. spolu s předponou pozměňuje význam slovesa a zpr. i jeho vazbu. Rozplakala se hlasitě i panna Rézinka. Mach. „Kruci Heilond!zakřikl Huber a roznadával se. Herb. Na polánce rozkřikl se kohout. Rais. Mrština pátral a nedopátral se. Poslední pravé příčiny se nedobral. Šmil. Sníval o velkých činech hrdinských, o nichž se dočetl v knihách. Zey. A tu, když se vystonal, zničil všechny své zásoby. J. Mácha. A to ještě se mu chceš vymluvit a někam uhnout stranou. F. B. Vaněk. Nechce [Eva] muže, který by se vyspal a olizoval s takovou, která jde za peníze s každým. Horst. D u sloves složených s předponami, zejm. naa j., dodává s předponou slovesnému ději expresivního zabarvení. To byste se nasmáli, kdybych vypravovala! Ner. Dost se mu namluvím, nechoďte k nám, a přece přijde. Něm. Napovídala jsem se dost; nyní je řada na vás. Čech. Věty mu plynuly se rtů jako proudy vodopádu. Musil se vymluvit. Götz. Třešní se letos nepřejíme. Čech. Když dost jsem se již v duchu napočet, a inštrument za inštrumentem zkoušel, tu konečně mi napaď, flašinet. Stank. D u slovesa n. některého jeho významu je jeho stálou formální součástí (reflexivum tantum). Potěšil se smál, až mu slzy tekly. Rais. Rosenzweig se úpěnlivě modlil k Hospodinu. Vach. Bál se staršího bratra jako ohně. Klost. Klouček batolil se světnicí i chodbou. Jir. V její duši bájí pučelo, jak v máji zlatoušků se shlíží v jasných pramenech. Čech. Jak sníh ztaje, zazelenají se údolí. Něm. Hor obrysy se v dálce modrají. Vrch. Červenaly se a modraly a zelenaly ohromné plakáty. Herrm. Pan Emil se vyzná v mačkanici. Zpravodaj. Byl bedliv každého rozkazu, činil se, jak se říká. Ner. D u slovesa je jeho formální součástí, vyskytující se příležitostně n. místně. Mnoho lidí se koukalo důležitě do katalogu a na obrazy. Dur. Koukl se k okénku. Jir. Světlo se blýsklo. Jir. Tu se počíná naše historie. Jir. Přestal se šťárat v dýmce. A. Mrš. Středem náměstí promenoval se asi tucet studentů. Rais. D Dat. si (zast. sobě) vyjadřuje u slovesa okolnost, že se něco děje k prospěchu n. škodě podmětu (dativ prospěchový, dativus commodi). Jedni jinde domov nový hledají si. Čech. Rusovlasé děvče kope v poli, ví, že jednou muž si pro ně přijde. Bezr. Potom si tady koupila chalupu. Mácha. Objednali si večeři i pivo. Rais. Ne do chlívka, do komory si je [srnčata] dám — a prodám si je … Baar. Ani si to sobě, rodičové milí, nemyslete, abych já si to vzal, co se mně nelíbí. Pís. [Kmotra] celá rozlícená domů sobě zaměřila. Ehrenb. D u slovesa dodává ději slovesnému významu osobního zájmu na ději, expresivity (v dativu ethickém). Utíkej jen, utíkej si! Just. Pronásleduj si zloba tebe, Bůh lásky tebe odmění. Štěp. Voda sobě zavzdychla, jak by ji zrýval člun. Hál. Ten má život blažený; ráno si na nás zahoukne, vyjde si s flintou, zastaví se a porozpráví si se sousedem, sedne si na mez, podvečer si zajde na sklenici piva do hospody. Prav. Loď si to dýmá přes Velký Belt s nákladem děcek. K. Čap. Ty bys konečně téhle Veruně měl říct, aby si šla, odkud přišla. Rais. Mějte si těch cárů na tisíce. Čech. Nezná časoslovo naše žádných vedlejších časův, ať jsou si jakéhokoliv druhu a jakéhokoliv jména. Čel. D u slovesa n. některého jeho významu je jeho pravidelnou formální součástí. Dědečku, pojďte si s námi hrát! Baar. Přijdu si lehnout a hodinku si zdřímnu. Herrm. Zprávy této nepovšimnul sobě ani Jošt ani Růžena. Ehrenb. [Chujava] si nejvíce na tom zakládal, že v rodině stál s urozenými pány Ostroluckými. Jir. Leopardi často si stěžuje na nedostatek peněz. Vrch. Ať si vedle něho nesedáš. Jir.
  • se citosl. vyjadřující posměch. [Mlynář o odbytých důstojnících:] Vy kujoni jste sotva přišli k vůli střelnici! Se e se, na mne si musíte holenkové přivstat. Tůma.
 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 2496 

Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 2496