• silnice, -e f. uměle vedená a zpevněná cesta, zřízená hlavně k usnadnění dopravy vozidly. Vůz těžký brázdí silnici. Čech. Pod Blaníkem u silnice stojí boží muka. Vrch. Císařská silnice byla úplně zaváta. Třeb. Dali se cestou po silnici k svatému Volfgangu. Šmil. Ubíral se dolů ke Košířům a potom silnicí přes Smíchov do Prahy. Stroup. V tomhle jste všichni stejní, některé vaše úsudky pochodují vždycky po téže silnici. K. J. Ben. Zákon není provazolezeckým lanem, na němž by občané celý život balancovali, nýbrž jen celkovou směrnicí a silnicí dosti širokou, jejíž schůdnost mají udržovati právě výkonné orgány. Olb. Přen. Pouhý rozum nebývá jedinou silnicí ku štěstí dítěte. Šmil. Dopr. silnice státní, okresní, automobilová, výpadní a j.
 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 297 

Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 297