- silnice, -e f. uměle vedená a zpevněná cesta, zřízená hlavně k usnadnění dopravy vozidly. Vůz těžký brázdí silnici. Čech. Pod Blaníkem u silnice stojí boží muka. Vrch. Císařská silnice byla úplně zaváta. Třeb. Dali se cestou po silnici k svatému Volfgangu. Šmil. Ubíral se dolů ke Košířům a potom silnicí přes Smíchov do Prahy. Stroup. V tomhle jste všichni stejní, některé vaše úsudky pochodují vždycky po téže silnici. K. J. Ben. Zákon není provazolezeckým lanem, na němž by občané celý život balancovali, nýbrž jen celkovou směrnicí a silnicí dosti širokou, jejíž schůdnost mají udržovati právě výkonné orgány. Olb. Přen. Pouhý rozum nebývá jedinou silnicí ku štěstí dítěte. Šmil. Dopr. silnice státní, okresní, automobilová, výpadní a j.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 297
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 297
|