• skandál (hovor. škandál), -u m. pohoršlivý výstup, veřejné pohoršení, veřejná ostuda. Hodoninský křičel a výjev zřejmě měnil se ve skandál. Čap. Ch. Jen aby zabránil veřejnému skandálu, vymíní si [manžel]‚ že dětem neřekne se pravá příčina rozchodu toho. Zl. Praha. Skandal, hotový skandal! Kdo by se toho nadál, že si on, nóbl člověk — vezme cikánku! Něm. Milostné škandály na Olympu těšily se neobyčejné jeho pozornosti. V. Mrš. Kdybych chtěl dělat škandál, vzal bych to jiným hákem. Tůma. Musela ona tehdáž mu udělati ten skandál, přijít za ním do hospody a sebrat celý bank do zástěry? Čap. Ch. Co mu [farářovi] jen vyvedeme? — Škandál, nějaký škandál. Jeř. Jde zas jednou o vědecký skandál. Čas. Korupční skandály ve veřejném životě přesahovaly veškerou míru. Výb. Je to škandál, že jim tohle všechno musím povídat! Herrm. „Ona je od muže pryč…“ „Nevydržel s ní, kde pak s takovou. Skandál, Pfui.“ Theer. Škandál se podívat, kde se bere v člověku takovýho neřádu. V. Mrš.
 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 119 

Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 119