• snaha, -y f. úsilí něco vykonati, něčeho dosáhnouti, dospěti k určitému cíli. Snahou otcovou bylo, aby to v úřadě přivedl co nejvýše. Rais. Jsa milovníkem věd, značně podporoval vědecké snahy domácí. Jir. V tom vstoupil do vyhřáté kanceláře Teplý, vysoký, ramenatý, se snahou po eleganci. Kapl. Ve mně byla vždy taková snaha po pravdě, že se mi i umělecké fabulování příčilo. Mach. Nutno uznat úpornou autorovu snahu pobavit stůj co stůj. Sez. Šlechetnou snahou Karla IV. počal staroslavný Vyšehrad opět rozkvétati. Jan. Poctivá snaha vyrovnat se s daným úkolem září zcela jasně z příspěvků všech. Lit. noviny. Nesmějí dopustit, aby se pod rouškou snahy o národní očistu uplatňovaly osobní, sobecké zájmy. Zápot.