- socha, -y f. lidská n. zvířecí postava zhotovená z kovu, kamene, dřeva a p. Chrám jerusalemský stavěli feničtí cizinci, socha a obraz byly Mojžíšem zapovězeny. Ner. Hlava mu šla kolem, když viděl tolik pozlacených soch, velikých lamp. Prav. Hrabcová stála u kamen jako socha nepohnutě, ztrnule. Herb. Ledecký poslouchal baronku pokojně jako socha. Šmil. Kráčel vedle ní jako bezduchá socha tiše, sklesle. Šmil. Přen. Litoval jsem ubohé sestřenky, že v nevinné zaslepenosti dala se připoutati k tak prázdné soše k bezduchému člověku. Her. D podpora, obyč. dřevěná, s horním koncem dvojitým. Haluze jabloní jsou jakoby zbytečně podepřeny sochami, protože není sněhu, který by je přetížil. Lid. nov. Les. postranní kůly a stahovačka, kterými se udržuje v hranicích vyrovnané palivové dřevo. D v starších dobách dřevěná rozsocha, upravená jako oradlo. Aby je zkypřili [půdy]‚ k tomu jim dostačovalo dřevěné oradlo, jemuž říkali „socha“. Hol. D část kuše, na níž byl upevněn luk. As ve XII. století vznikl z luku samostříl, kuše či lučiště, které mimo luku bylo opatřeno dřevěnou sochou, upomínající tvarem na pažbu dnešních palných zbraní. A. Břez.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 303
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 303
|