• sotva (poněk. zast. sotvy) adv. stěží, s námahou, těžce. Babička chudák stará sotva se vyškrábala. Něm. Já už taky kolikrát sotva lezu. Rais. Béře, béře ze hromady — klín již plný, sotva vstává. Erb. Oběma Karlíkům nasekal, že sotva šli. Jir. Vidí před sebou uzounký otvor, takže by se tam velký člověk sotva byl protáhnouti mohl. Něm. Vraziv [do světnice], dechu sotva popadaje jektal: „Maminko —.“ Rais. Mohla sotva ubránit se pláče. Vrch. Sotva ten jazyk že jsme si zachovali, a to ještě ne všichni a ne čistě. Havl. Žebrák sluchu sotvy věří. Staš. D vyjadřuje pochybnost, mírný odpor; asi ne, patrně ne, pravděpodobně nikoli. Kdybys věděla, kde to vlastně sedíš, sotva by se ti tu líbilo. Svět. To se sotva dá upříti, že se mnohá [dívka] snaží, aby zde našla obdivovatele. Hál. Komu není shůry dáno, v apatyce sotva koupí. Hajn. Jaký on je, on sotva uvěří. Jir. Máš na hradě co na práci? Sotva! Jan. [Rozárka:] Či není to zákonu jedno, kdo se dá za vinu potrestat? [Prokop:] To sotva. Tyl. „To on už, prosím, také sotva přijde,“ zněla odpověď. Šim. Od oné noci sotva kdo práh jizby té překročil. Jir. Myslíval, že by mu stará služka sotva čím mohla posloužiti. Jir. Dlouho se tu sotva kdy omeškal. Jir. D vyjadřuje velmi malou míru děje, činnosti, nemnoho, nepatrně, téměř ne. Přečetné obory technické leží ladem vůbec netknuty, nebo jen sotva. Čteme. V zadu naloženy byly dva kufry, které pro otepě sena sotva bylo viděti. Jir. Té noci jsem sotva oka zamhouřil. Jir. Cizinec bydlí na pusté skále, slunce mu sotva zasvítá! Mácha. Nebe stálo jako mramorové, suché listí sotva zašustělo. Herb. Na můj pozdrav sotva poděkovala. Šim. Olga sotva že se ohlédla a usmála. R. Svob. D vyjadřuje těsné dovršení něčeho, jen tak tak. To bylo děvčátko sotva tříleté. Rais. Dvacetiletý panovník oženil se s překrásnou Milenou Vukotićovou, tehdáž sotva čtrnáctiletou. Hol. Zdálo se mu, že leží sotva minutu. Herrm. Vždyť jsem pil sotva sklenici vína. K. Čap. Zpěváci přezpívali sotva dvě sloky. Třeb. Udělal sotva dvacet krokův. Šmil. Mně se nelíbila žádná, neboť mně sotva po kolena dosahovaly. Herb. D nedlouho, nedávno, krátce předtím. Jan Kolářík, mladý mužák sotva ženatý, vezl v zimě na saních dřevo s kopce. Herb. Vypadala jako z hnízda vyhozené, sotva vylíhlé ptáče. R. Svob. Slunce, které bylo sotva vyšlo, zdálo se jí šeré. Zey.
  • sotva (poněk. zast. sotvy), sotvaže sp. čas. vyjadřuje okolnost, že děj věty jí uvozované se koná zcela krátce před dějem věty řídící, hned potom co, jakmile. Sotva se den rozšeřil, vybrali jsme se z města. Ner. Sotva jsem si trochu pomohla, přišla na nás povodeň. Něm. Zem, sotva ji sluníčko ohřeje, již do barev, do zvuků vzkvítá. Ner. Sotva přejdeš jedny hory, hned se najdou jiné. Čel. Petr usne, sotva lehne. Ner. Sotvy se král do vlasti navrátil, nová válka strhla se skrze Uhry. Tomek. Sotva že na ně [psy] děti křikly, radostně zaštěkli. Něm. Sotvaže to dořekli, tu již Lojka se ohlásil. Hál. Disciplinárku měl sotva že nynější inspektor nastoupil. Rais. Přestupuje [devisu], sotva ji napsal. Čech.
 Zobrazeny karty 1-3 z celkem 550 

Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-3 z celkem 550