• soudruh, -a m. druh v povolání, přítel, kamarád. [Kyrysník raněný] se musil časem ještě i o svého soudruha opříti. Třeb. I soudruzi v povolání zlobívali Rulíka Bětuškou. Šmil. Tak se stal Janovic jediným soudruhem mých nočních potulek. Mach. V nejmladší slovinské poesii nenajdeme silných básnických osobností, které by se povznášely vysoko nad své literární soudruhy. Krit. měs. Zř. Myslila jenom na ubohého soudruha svého [manžela]‚ s kterým prožila živobytí. Havl. Přen. Vrhal se [jezevčík] s místa na místo, hledaje soudruha, zápasícího s kočkou. Kam. Pro soudruha dalné(sic!) pouti vyhledala rosmarín. Lada N. D (v komunistickém a levicovém socialistickém prostředí) oslovení člena členem. Myšlenka mezinárodní solidarity všech dělníků působila na české soudruhy velmi mocně. M. Volf. Hlásí se, soudruhu maršále, námořník černomořského flotu. Drda.
 Zobrazeny karty 1-3 z celkem 253 

Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-3 z celkem 253