- souhlas, -u m. srozumění s cizím jednáním, svolení k němu, přijetí cizího názoru, shoda v názoru na něco. Tušil — šelma — že paní Kondelíková souhlas odepře, a prosil ji o to v duchu. Herrm. Rozhlédla se plaše kolkolem, jako by se ve tvářích svých posluchaček úplného souhlasu s náhlým umlknutím dočísti chtěla. Čech. Pohlédla-li Viktorinovi do očí, nalezla-li v nich souhlas, byla hotova i se svým svědomím. Podl. Legát římský musí hned k rozvodu souhlas mi dáti. Vrch. Na důkaz souhlasu spokojeně přikyvoval hlavou. Stroup. A tato kletba v celém zástupu hlasného živě došla souhlasu. Mach. Čech klonil se starci a jevil svůj souhlas. Zey. Žil a dýchal jen v atmosféře souhlasu a uznání. Vrch. D vztah vyplývající ze stejnosti, shody, soulad, harmonie. Josef II. si ovšem povšimnul, že nejsou skutky hraběte vždy se slovy jeho v přímém souhlasu. Svět. Byl bys konečně tváři této přiznal, soudě dále z líbezného souhlasu všech jejích částí, že umí býti vážnou a nejvýš opravdivou. I. Klicp. Jsou tři věci, které ovlivňují souhlas polohy vysílaček se stupnicí. Rozhlas. D Zř. soulad zvuků, souzvuk. I sám šustot stromů bude působiti okouzlující souhlas, ješto myriady zvonků, visících mezi větvemi jejich, přiváděny budou v lahodné kolísání dechy jdoucími od trůnu Allahova. Rieg. Zpíval slavíkův chór, zalétal souhlas za vody skály. Vym.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 258
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 258
|