• stín, -u m. prostor proti osvětlenému okolí málo osvětlený; nedostatek světla, světlo tlumené. Měsíc svítil jasně a vrhal přes cestu dlouhé stíny jabloní. Kam. Vrchy porostlé byly jedlemi a smrčinami, které svým stínem skoro celou šíři údolí zatemňovaly. Něm. Habrovým stínem hlubokého lesa dvé poutníků se cestou ubírá. Erb. Vysoké domy ošlehané, smutné, vrhaly studené stíny na skromné květy macešek a fial. Maj. Přitom ukázala babička na stíny, které se v pokoji dělaly [po západu slunce]. Něm. Od povalového stropu spouštěly se již hustší stíny. Jir. A v těch místech viděl Pavlát dva dlouhé stíny lidí, muže a dívky. Merh. Noci, stínem svým nás krej! Vrch. Šli až do chladného boru a tam si v stínu lehli, by utrmáceným oudům pohovili. Něm. Jak krásnáť noc! Jak krásný svět! Jak světlo — stín se střídá! Mácha. V záři jeho [měsíce] vystupovaly divné stíny — budovy, věže paláce. Jir. Vidíme zde dobrého kresliče, umělce po zdokonalení toužícího, čemuž již francouzské vyvedení nadsvědčuje, příjemné zvláště u rozdělení světla a stínu. Ner. Rychlým krokem a s tváří přísnou vykračoval jsem za ním jako jeho stín. Havl. Fys. prostor za neprůhledným tělesem osvětleným, do něhož nevniká světlo; projekce obrysů takového tělesa na plochu tělesem proti světlu krytou. Geom. geometrický stín prostor omezený paprsky jdoucími obrysy překážky. D Zem. stín deštný závětrná strana kopců nebo celých pohoří, vyznačující se menší oblačností a menší vydatností ovzdušných srážek, než jaká je na straně návětrné, zádeští. D Expr. oddaný, nerozlučný druh, průvodce někoho. Vrací se z jarmarku — za ním s uzlem na zádech jako noční přízrak spěchá jeho stín — dlouhá, vyschlá žena. A. Mrš. Dnes tvojí jsem, tvůj stín a otrok, pes, jenž líže stopu tvou. Vrch. D Kniž. ochranný vliv, záštita. Přišel do Skotska, odložil zbraně, žil nějaký čas ve stínu kláštera. Zey. Jemu nejde nad pohodlí a blahobyt třeba ve stínu bodákův. Šmil. Kdož ochrany Nejvyššího v skrýši jeho užívá, ten v stínu Všemohoucího bezpečně odpočívá. Herb. Všaktě zase přijdou na vás dnové psí; vy to čujete a proto se v panské stíny utíkáte. Třeb. D Kniž. duše od těla odloučená, duch; přízrak, mátoha. Stíny, stíny, mějte klid, co vás volá na tu zem? Klášt. Co zřím, Plutone! To-li peklem zve se, tož stínu mému ráj ať na vždy uzamkne se. Krás. Stíny povražděných kacířů ho lekají. Stank. Mnou stínové vám slavných předků vděčí za veliký čin. Čech. Nad svým hrobem mnohý nyní [o půlnoci] stín — bloudí semo tamo v tichém lkání. Mácha. Propasť, která mezi světem života a světem stínů se hloubí, není více nepřestupná. Zey. Byl to stín nebožky jeho ženy Terezie. Šmil. Chodila jako stín, zamyšlená, smutná. Svob. D Kniž. malé, nepatrné zbytky něčeho n. jenom náznak něčeho. Chřadla při tom všem a vadla, že jí byl jen stín toho, co bývala dříve. Svět. Celých těch čtrnácte dní provzdychal a proplakal jsem, tak že mne nebyl než stín. Něm. Nikdy nepozoroval při něm ani stínu náruživosti. Šmil. Ona je tak dobrá a laskavá, ale ani stín to není té bývalé Heleny. R. Svob. Zdejší páni však byli stín proti tomuhle, co tu seděl za stolem. Třeb. Nikde nevzbuzen ani stín podezření. Hlad. Ani stín nějaké viny nekalí ctihodné vaší bytosti. Šmil. Ani stín pochybnosti o tom se neobjevil. Svob. Nebylo v něm stínu mužské brutality. Vach. Lék. krevní stín bezbarvý útvar, který zbude z červené krvinky, rozruší-li se povrchová blanka a vyteče hemoglobin. D méně významné, podřadné místo, pozadí. Kdykoliv stálo Středomoří v popředí, ustupovala kapská cesta do stínu. Týd. rozhl. Geniové světového jména a významu těžili z jeho [Cyranových] duchaplných nápadů, on zůstal v stínu. Vrch. A chce-li se nový pan správce nahoře dobře zapsat a nás postavit do stínu, však mu dovedeme zatopit. Šim. D nepříjemná, nedobrá, špatná stránka někoho n. něčeho. Králenec pozoroval, že Bakula mluvě o svých známých, umí slovem vyzdvihnouti jejich stín. Hol. Lidé vidí vždycky spíše skvrnu a všímnou si spíše stínu. Třeb. Hlad je jeden ze stínů lidské společnosti. Staš. Ještě včera večer věřila, že na jejím manželství spočine požehnání. Teď však cítila, že se naň kladou jen stíny. Vach. D nepříjemný zážitek, drobná mrzutost, nepříjemnost. Nikdy ani stínu nebylo mezi mou matkou a druhou babičkou. Jir. V něm [rodinném životě] však na vsích často jsou stínem neutěšené poměry mezi hospodářem a výměníkem. Jir. Byl to stín, který se ustavičně po celé prázdniny stavěl mezi rodiče a syna. Baar. Ještě ráno se nad ním vznášel stín rozmluvy. Vach. D zevní projev, stopa, znak, nejčastěji něčeho nepříjemného. Stín přeletěl mu lehce přes tvář. Hlad. Zrůžověla a lehký stín studu přeběhl jí po lících. Vrba. V zapadlých, krásných očích bylo znáti stíny hlubokého žalu. Jir. Na obličejích některých starších pánů bylo viděti stín nespokolenosti s tímto jeho počínáním. J. z Hv. Ješkovu tvář přelétl stín nevole. Jan. Hleděl s bolestí na její jemné, již stínem smrti se zastírající oči. Svět. D odstín. Oči její se zaleskly a staly se o několik stínů tmavšími. Zey. Ráz obličejů byl při těchto ženách zcela jinaký než v sousední vesnici: pleť jejich byla o stín tmavší. Čech. Fenicia vrátila se z Messiny ještě o stín bledší, než bývala před svou cestou. Zey.
 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 1493 

Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 1493