- střet, -u m. bás. setkání s někým n. něčím. Já klaněl se a pomateně zdravil — střet náhlý téměř rozmyslu mě zbavil. Čech. Znám noční lampy s ranním šerem střet. Čech. „Já Podlažice, šelmo, dal, a ty mi tak jdeš v střet?“ vycházíš vstříc. Heyd. D Bás. srážka, boj, zápas, střetnutí. Tu dychtil každý po krvavém střetu. Čech. Mám zhynout zde, či s nimi [podloudníky] v střetu? Heyd. D Kniž. rozepře, spor. Nebýt sporu o část území oravského a spišského, nebylo by možno mluviti o nějakých střetech. Vlastiv. Druhá úmluva [ženevská] upravuje střety čili kolisi jednotlivých směnečných zákonů. OSN Dod.
|
Zobrazeny karty 1-51 z celkem 51
Zobrazeny karty 1-51 z celkem 51
|