• strom, -u m. dřevitá rostlina, mající kmen, který se v určité výšce nad zemí obyč. dělí ve větve, pokryté listím n. jehličím. Na stromech se ani lístek nehnul, lesy kolem na parném slunci podřimovaly. Jir. Dobromil s něho [koně] skočí a uváže ho k stromu. Něm. Jen šepotání mohutných stromů na dvoře rušilo mrtvé ticho domu. Zey. Znala skoro všechny stromy, keře i květinky. Šim. Vyběhla na sad, v němž se pod stromy smrákalo. Jir. Táhne mračno proti mračnu, v stromech vítr bouří. Čel. Mladý Klimeš je jako mladý strom pěkně urostlý. Jir. Žádný jí nelitoval, že stojí bez příbuzných a přátel osiřelá jako strom v poli. Svět. Roste to [děti] jako stromy v lese bez dozoru. Rais. Neporostou stromy do nebes, vše konec má! Vrch. Adam jest jablko, nepadlé daleko od stromu podobající se otci. Hol. Přen. Přede mnou zelená se a šumí bohatý strom života. Herrm. Strom poznání pro všechny vykvétá a všechny ku požívání zve. Sab. Má mysl letí zpět ku mládí době svaté, kdy ideálů strom byl bujným květem bílý. Ner. Viz, zde ve kruhu těch, kteří mne přijali, pučí strom svobody jako zázračnou mocí. Pfleg. Nuže, strom českého umění, tak utěšeně pučící, nedokvetl a nedorostl. Ner. Bot. dřevina s přímým, v dolejší části jednoduchým a nevětveným kmenem, který teprve v určité výši se rozvětvuje v korunu. Kampešový strom kreveň obecná; muškátový strom muškátovník; mamutí strom sekvoje; granátový strom marhaník; a j. Mysl. hřadový strom na který tetřívek n. bažant hřaduje.
 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 623 

Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 623