• studium (vysl. -dy-), -dia n. (pl. studia, -dií n. nebo studie, ob. študie, -dií f.) vědecké bádání, odborné zkoumání. Cesty životní vedly jej ku studiu literatury. Vrch. Minulé prázdniny strávil jsem v namáhavém, vysilujícím studiu soukromém. Arb. Moje touha spěla za studiem srdce žen. Mach. Jáť s pilností k svým študiím jsem hleděl. J. J. Kol. V těchto místnostech mohl archeolog nejznamenitější študie konati. Svět. D navštěvování gymnasia, bývalé střední školy n. vysoké školy, studování na těchto školách. Václav byl povahy bujné a studium se mu tuze nelíbilo. Jir. Uslyšev o Spytihněvově smrti Jaromír, na studia poslaný, přichvátal i on, aby při bratrském dělení nepotkal se s prázdnou. Pal. Na něm to člověk poznal, že by byl rád ty studie dorazil, jen kdyby byl mohl. Kronb. Vždyť tam má syna na študiích. Sab. Adolfka dají do študijí — má dobrou hlavu. Kosm. Žert. Svěřila mu svůj krásný kožich a poprosila ho, aby jej dal zapsati „na študie“ dal do zastavárny. Nár. p. Sr. t. studie.