• svědčiti ned. vypovídati před soudem (úřadem) jako svědek o jistých skutečnostech, které se zběhly. Dle zákona nemůže vás nikdo nutit, abyste ve při svého muže svědčila. Zey. Děvče svědčilo tehdy něco zcela jiného, nežli vědělo a mělo. Obr. živ. Kdo chce svědčiti proti obžalovaným, ať předstoupí! Choch. Křivě svědčiti jest před soudem vědomě vypovídati, co není pravda. Podlaha. Řekněte mi, kdo nás vyčíhal? Říká se: Kdo svědčí, pes větší Baar. D tvrditi, dosvědčovati něco, o čem máme vědomost. Sv. Kašpar měl, jak také Paprocký svědčí, v erbu devět zlatých hvězd. Jir. Zahořel hněvem a záštím k němu [křesťanství]‚ jak svědčí sv. Justinus. Vrch. Že staří Čechové k vaření piva pšenice užívali, o tom svědčí mimo jiné Václav Březan. Ritt. Uměl do sta písní nazpamět, ba některé, jak Liduška svědčí, sám skládal. J. z Hv. Jiní mi zas svědčili, že za poslední doby často jezdí přes Pankrác k Vyšehradu. Jan. Co se týče ženských, sám rozmarně svědčí: Mám ženské rád. Durd. D býti svědectvím o něčem, nasvědčovati něčemu, ukazovati na něco, prozrazovati, vyjevovati něco. Vlastní jeho zápisky o tom svědčí, že nebyl nábožensky snášelivým. Jir. Každý pohyb, který učinila, svědčil o rozpačitosti. Ner. Svědčí o mé krajní lehkomyslnosti, nejsem-li ani pojištěn. Vach. Zámek s červenou, prejzovou střechou svědčil o prašpatném vkusu milostivé vrchnosti. Třeb. Velmi vkusně vymyšlené římsy svědčily o dovedném staviteli. Pfleg. Kolár na krku svědčil o tom, že jest to kněz. Šmil. Hlas jeho svědčil, že navyklý je rozkazování. Choch. Na čele kreslila se jí ostrá rýha, která svědčila, že namáhavě přemýšlí. Kun. Musila být matka velmi krásná, jak tomu podobizna její svědčí. Hál. Vše svědčilo tomu, že předmět porady byl důležitým a pilným. Jan. Považovali sebe vždy za oudy jednoho kmene, na co svědčí jména a spisy nejznamenitějších mužů ze všech těch krajin. Havl. Kroj svědčil na vesnice v nejbližším okolí městském. Jir. Svědčila by pro to i ta okolnost, že chce se sám odebrati k vévodovi. Pek. D (zvl. proti komu, na koho, za koho a p.) býti někomu na neprospěch n. prospěch. V jejich voze nalezené věci svědčí proti nim. Prav. Zprávy z pramenů hodnověrných svědčily proti ní. Arb. I ta má láska zřejmě svědčí teď proti mně. Pfleg. Kde’s nechal bratra Abela, Kaine? Ejhle, krev jeho na tebe svědčí! Slád. Prameny, svědčící v prospěch vévodův, byly v čas odstraněny. Pek. Tato [živá mluva] svědčí ve prospěch tvarů samého, samému. Zub. D dávati za pravdu, projevovati souhlas, přisvědčovati, přitakávati. „I já sdílím váš náhled,“ svědčil horlivě rada. Svět. „Ano, to se musí říci,“ svědčili mistři, „že zde nikdo nedokáže co on.“ Prav. Z počátku poslouchávala obyčejně mlčky hovor jeho — toliko slovem buď svědčíc, buď odpírajíc. Vlč. Ustavičně listil, že, dopálí-li se, z hospody se nehne, a Beneš mu na to svědčil. Hál. Vidím, že mi svědčíš v duchu svém, že ve veškeré lidské lásce jest příroda sobecká. Svět. Karasakal poslouchal velmi tiše, svědče jenom někdy hlavou. Havl. „Ani nevím, kde mi hlava stojí. To bylo dnes, viďte!“ svědčila si s druhými R. Svob. D (komu, čemu) jíti k duhu, prospívati někomu, zvl. pokud jde o tělesný n. duševní stav; býti vhodný pro někoho n. něco. Práce jim svědčila a ruměnila jejich tváře. Herb. Jak na tobě pozoruju, nesvědčí ti studium příliš valně. Arb. Bude ti svědčit trochu toulání v přírodě. Hilb. Oběma stav manželský svědčiti se zdál. Bozd. Prý pense nikomu nesvědčí, že prý člověk přijde ze svého pořádku. Mach. Dítě spí, svědčí mu tady na vsi. Rais. Hledí kol a zase na dcerku, jak jí svědčí. Jir. „Ale vám svědčí slečno,“ zalichotila dobře vypadáte. Baar. Nesvědčíť mu [herci] úlohy, v nichž horující vášeň má vrch. Zl. Praha. Kdyby se vyčasilo, dobře by vám svědčilo na zítřejší radovánky. Něm. Déšť a zima nesvědčily přátelským rozmluvám. Maj. Nesvědčí každému zrnu každá půda. Svět. Poesii ryzí nemůže svědčiti ani diktatura. Vrch. Duchu češtiny nejlépe svědčí věty podle Bartošova pravidla. Zub. Jí svědčí lépe tento člověk v mysliveckých šatech, než já. Svob. D (komu) prospívati, přáti komu. Jak tobě, milý Zdislave, dnes zdraví svědčí? Kou. Inu Bože, štěstí mu svědčí, už je to tak někomu souzeno. Jir. Samé neštěstí má, nic mu nesvědčí. Jir. Doma Douškovi „nesvědčila karta“. Tůma. D Zast. býti určen, psán, adresován někomu, zníti na někoho. Matka odevzdala mu list Bedřicha z Kolovrat svědčící strýci jeho Purkhartovi. Jan. Tento dopisek svědčí tobě, avšak poznavši písmo, troufala jsem si jej rozpečetiti. Svět. Vedle těchto listů byl balíček, jenž svědčil abbéovi Steydlovi. Jir. Bulla svědčící arcibiskupovi Pražskému tištěna také na témž místě. Pal. Nadpis svědčí některé osobnosti šlechtické. Ner. Nápadnické to právo v Uhřích svědčilo rodu Rakouskému. Kal. Komu tedy svědčilo ono zavíření citů? Zey. Firma zasílá účet, prostý, ale výmluvný, který svědčí na tolik a tolik. Her. D Poněk. zast. příslušeti, přináležeti. Poslušnost, již slíbil’s kdysi, svědčí mysli skromné. Vrch. Rozhodne se zde spůsobem důstojným, ženskému srdci svědčícím. Durd. Nápadná byla postava spíše ženě svědčící. Jan. D Zř. projevovati se, býti patrný. Obličej jeho byl kulatý a zdravý, z něhož svědčila lahodnost a veselost. Havl. D Dial. slušeti. Tady tento šátek by vám pěkně svědčil, ten bych vám radila. Kosm. Švihácký šat mu pranic nesvědčil. Preis. „A s Medou jim to svědčí spolu,“ dodal Kotásek. Sokol. Vlastní peří svědčí lépe než vypůjčené. Mus. D svědčiti se slc. slušeti se, patřiti se. Ani jíst jak se svědčí jí nedala. Něm. V. t. svědčení.
 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 939 

Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 939