• symbol, -u m. věc, předmět, který se stává představitelem nějakého obecnějšího, abstraktnějšího pojmu. Tak [na základě přijímání pod obojí] se stal kalich později symbolem Husitův! Bran. Jiřímu Soukupovi jest Praha skutečností i symbolem nejosobnějšího života, symbolem i skutečností všech citových zkušeností. Čteme. Mína [u Kollára] se stala symbolem lásky k vlasti. Vrch. Konečně bylo zlato už od dávných věků symbolem bohatství. Výb. Cylindr zůstal jako symbol němectví a vlády na léta v nenávisti. Jir. Husa je symbolem bdělosti od té doby, co předkyně její zachránila římskou tvrz. Herb. D smluvená, obvyklá značka pro nějakou věc. Těsn. obrazné vyznačení skupiny hlásek jedním znakem. Odb. v různých jiných vědách zkrácené značky, jichž si vyžaduje hospodárné vyjadřování (na př. +, —, x, y). D znamení (písmo, obraz, číslice) vyjadřující přináležitost mince n. medaile k určitému státu, zemi n. osobě; znak, erb, erbovní znamení. Na třech [medailích] nacházejí se na rubu symboly s velmi významnými průpověďmi. Mik.