• táta, -y m. ob. i fam. otec. Nejmenší školáčky nosívají tátové kus cesty na zádech. Herb. „Táto!“ zaúpělo ve snu děvčátko. Jir. Poledne v tom okamžení, táta přijde z roboty. Erb. Která holka nemá dukáty, ostane u táty. Rub. Odpověz rychle, nebo tě zmlátím, že tě vlastní táta nepozná! Č. Jeř. Na prapor, u něhož byl opravdu jako táta oblíben, působil jeho proslov ohromným dojmem. Čap. Ch. Prohlíží vylíhlá kuřata a stará se o ně jako učiněný bažantí táta. Vrba. D Expr. ob. pojmenování manžela manželkou. Táta mi umřel, dcera odešla na věky. Rais. Z otevřeného okénka vyhlédla ženina hlava. „Nepůjdeš ještě spat, táto?“ Olb. Táto, je čas, abychom se o naši Ančku nějak postarali. Dibl. D Expr. hovor. příznivec, ochránce, dobrodinec. „Servus, děti!“ zavzní to garderobou mocně a jasně jak zvon. „Táta Krumlovský jest zde.“ Ner. LTC má „tátu“, SK Všenory má „tátu“. Lid. nov. D Expr. lid. starší venkovský muž, zvl. usedlý, dobrosrdečný. Jonáci hejřili zároveň s maškarami, a tátové u stolu v průčelí jizby připíjeli sobě notnými doušky. Ehrenb. Nám demokratům, plebejským nám šosákům a tátům, zdá se jeden [předek] býti právě dost. Quis.