• tůň, tůně (dial. touně), -ě f. stojatá hluboká voda nevelkých rozměrů n. hlubina v tekoucí vodě, v moři n. v jezeru. Topoly ční nad nevelkou tůní, se slizkým kalem. Klášt. Neveliká slatina uprostřed houštin, tmavá, tichá tůň lesní. Jir. Docela jistě skočím do touně. Jah. Čas je nehybný jako tůně. Elpl. Voda vymlela u krajů hluboké tůně. Maj. Slunce dlouho nemohlo pořádně prokouknout, bylo pořád jako v krvavé tůni. Rais. Přen. Otevřena zela nedoměrná modrá noci tůň. Zey. Chceš pronikati mé duše tůně? Krás. Noř se v hluboké tůně citů. Slád. Usoudil, že mu nic jiného nezbývá než kámen na krk a tůň utopiti se. Čap. Ch. Horn. nejhlubší část jámy na sbírání důlních vod.
 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 171 

Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 171