• temperament, -u m. uzpůsobení citové a volní povahy člověka, letora. Byl to mladík temperamentu neobyčejně živého. Arb. [Práce] jsou psány methodou a temperamentem naprosto rozumovým. Kar. Velenadaný sochař mystického temperamentu zapadl beze stopy kamsi do vsi. V. Mrš. S každým temperamentem, svižným i těžkopádným, přítulným i nedůvěřivým, mohou být spojeny skvělé schopnosti. Chalup. D živá, ohnivá letora, živost. Jiné takové ženy ctnostné a bezúhonné zůstaly zachovalými proto, že jsou letorou chladné, zcela bez temperamentu. Klost. Srším ohněm a kypím temperamentem. Hol. Zemřel tak příliš záhy Karel Havlíček, politik tak velkého temperamentu a přece jen tak střízlivé a chladné rozvahy. Čes. pol.