• ten (ta, to) zájm. ukaz. (kniž. poněk. zast. tenť, tentě, tenž, tenže) ukazuje na poblíž stojící n. přítomnou osobu n. věc. „Co jest? Kdo způsobil ten povyk?“ „Cizí rolník — ten tady!‘ odpovídalo několik mužů najednou. Vlastimil. Několik tisíc je tu shromážděného lidu — ti tu z Plzeňska, ti z Bechyňska, tam za nimi jsou Klatovští. Jir. „Myslím, že to je on — „Kdo?“ „Zajícův dub —“ Jir. Bílá se plachta větrem houpá. [Dívka:] „Rychlý to člůnek! blíž a blíže! To on, to on!“ Mácha. [Kněz nahlíží oknem do jizby:] Kolébka to byla, než to černé, co s ní splývalo, co to je? Jir. „Asi hodinu odtud [je osada], tou stranou,“ ukázal Petřík přes střechu. Schulz. To je naše maminka [při představování]. Šim. [Smrt klepe na dveře.] „Kdo to?“ ozval se kovář. Erb. D odkazuje na osobu n. věc, o kterých se mluvilo n. mluví n. které jsou známé. Na boulevart Montmartre je jedna čítárna. Sotvy jsem byl do čítárny té vešel, přiblížila se již přívětivá stařenka. Ner. Zavolali pana učitele, ten mrknuv do vysvědčení — neřekl nic … A. Mrš. Přisedl ke mně suplent Trhaný, ale ten byl celkem nemluva. Šim. Na obou bocích [vozu] visely soudky řetězy spjaté, a v těch bylo zboží. Win. Tak, jarní verše? Co s tím tretem? Ten otřepaný obsah znám … Mach. Tvrdil, že jednobarevní koně se hodí více k dílu, a Rakolubský to zas o bělostrakatých jistil. Jir. Promluv k němu slovo a bude to. Hál. Zná ji [píseň] pouze z doslechu a skoro ani to ne. A. Mrš. „Či byl z nás někdo opilý?“ „To ne!“ Ner. Je to voják a k tomu zdejší. Bozd. „Jste trochu botanik?“ „Ne, prosím, to nejsem.“ Baar. „Jemnostpane, a jak pak — ty ostatní ouly, ty nechají před farou?“ „A to tak, kde pak, aby mně ještě ty také pokácel.“ Jir. Ale že je pan Blanda proti tomu [tančení], jste vy taky proti tomu, to je to! Svob. Antonín se optal na bratra učitele, a bude-li se ženit. „Co tě napadá, ten a ženit.“ Jir. On snad byl toho rána první na svém místě. Merh. Gymnasium bylo té doby pětileté. Zel. V ten ráz rozsvětlilo se mu opět jasně najednou. Maj. Nahnul se k němu [světlu] neopatrně a v té chytly na něm šaty vtom. Herb. D odkazem zesiluje. Jsemť posud ten starý Hanuš z vysokých škol. Šmil. Roku třicátého šestého, když byla ta velká cholera, najímal jsem dělníky na pole. Šmil. Holka je někde s tím svým. K. Čap. To je ta obecní policie? Hanba! Ner. A tu konečně ves! Totě Skuhrov. Jir. Bij, prapore, jen bij, toť osud tvůj — bij dále! Ner. Dorotce se mnohdy i zdálo, přirovnala-li ho k hochům Haberským, že z nich nemá ani jeden tu postavu, ani tu jeho „výřečnost“. Svět. Když vesele prstem zaluskám, je věru v tom více šumu! Ner. D ukazuje na někoho n. něco dále n. předtím blíže určovaného n. rozlišovaného. Jenom ten jest v pravdě šťastný, kdo života užívá. Sab. Kdo na dvou stolicích místo si hledá, ten často na holou zemi sedá. Baar. Komu karty v ruce šustí, toho Pán bůh neopustí. Hol. Já za to nemohu, že tam je jen paprika a roštěná. Šim. Kdo nezahynul, tohož jméno nestojí v dějinách. Bozd. Co ona chce, to musejí v jeho domě všichni chtít. Rub. Co na srdci, to na jazyku. Šmil. Co člověk nerad slyší, tomu nevěří. Šmil. Co krok to deset mil. Erb. Čím takový starý hrnec navře, tím už až do smrti zapáchá. Baar. Co jsme si, to jsme si. Staš. [Matka] se za to před královnou styděla, že dcera její je tak líná. Erb. Nejprvé šlo mi o to, abych se na delší čas před pronásledovateli ukryl. Zey. Čím to, že nezmiňujete se mně o věci. Šmil. Rád jsem tomu byl, že jsem mladé jitro záhy obelstil. Heyd. Dejme tomu, že ne všecko zlé zde dotčené následovati bude z rozvedení sboru. Pal. Ta česť se mi musí dáti, že umím se o svém svátku okázati, kdo jsem. Šmil. Nevraživost na obou stranách vzrostla konečně tou měrou, až vypukla. Win. Bude povděčna, nalezne-li ženicha toho rázu, jak jsem Vám vypsala. Šmil. Srdce mně praví, že jest tomu tak, jak vypravovala. Šmil. Dějinami vnějšími rozumí se vylíčení toho, jak veliké území kdy zaujímal příslušný jazyk. Hujer. Liduška měla do sebe tu chybu, že byla náramně líná. Erb. Na hlavě měl takovou tu beranici, jež u předu končí štítkem. Rais. [Kloboučky] se nosí v Šitbořicích, Bojanovicích na té straně k Brnu; v Rakvicích, Bílovicích na té straně k Břeclavě. Herb. Ten den po svatém Josefu kráčí Hadam do Domažlic k soudu. Baar. Do Kobylího svolán byl poddaný lid — tu neděli po všech svatých. Herb. Přes to, že Krátkému patřil čtvrtlán, poslán byl na volnu. Herb. Mám za to, že Pražané nedají na sebe dlouho čekati. Jan. Nebyla s to promluviti jediného slova. V. Mrš. D u superlativu zdůrazňuje n. rozlišuje, často s citovým zabarvením. Dobře věděl, že si jinou nevezme než tu nejbohatší, nejpřednější, již on sám beztoho také mu vyhlídne. Svět. Začal tu nejtajemnější svou historii, o Lancutském. Jir. Každý to dobře ví, že i ten nejmenší dáreček z lásky je nejmilejší. Čel. Vyjel do Vratislavi s tou nejlepší. Jir. O pravdě této není a nemůže býti ani té nejmenší pochybnosti. Pal. Oči byly na ní také to nejnápadnější. Knap. Nic jiného by nebyl mohl dokázat, to přece ví i ten nejhloupější z nás. Med. Lepšího nemůže si ani ten nejlínější manžel přáti. Lier. D dodává vůbec expresivního zabarvení. Léta letoucí ležela jako ten Lazar a nic ji netěšilo. Poláč. Vidívám Levý Hradec den co den, i ten Řivnáč, jak se za ním mračí. Třeb. „Kdy dojedeme na tu Rychnavu?“ V tom „tu“ bylo cosi nevážného. Jir. Raději si jídla utrhly, jen aby jim zbyl nějaký ten krejcar na mýdlo. Svět. Ale piva nikdy si nepopřál více nežli ten žejdlík. Kos. Nebyla chuda jak ten kámen při cestě. Šmil. Ale jestli se probudí, ten rámus! Herrm. Co pak asi dělá ten náš Karel. Baar. Panímáma přes tu chvíli vyšla ven. Třeb. Bylo mu jí z té duše líto. Klost. Bylo mi tatínka z toho srdce líto. Kos. Ondřej se dívá — krom té drahé duše — jako kafka. Heřm. Ach, těch lavic nenatřených, starých pořezaných. Jir. Zaplať Pánbůh za tu medicinu — tou ožírám i tu s kosou smrt. Šim. Vždyť i to slabounké, nešťastné a nepovedené je život! K. Čap. To jsou ti praví. Známe ptáčka! Dyk. Snad sami sobě ještě nepověděli to pravé. Hál. D dodatečným poukazem na osobu n. věc právě jmenovanou zdůrazňuje se o nich, co následuje. Život — ten nezničíš, sebe bys musil dřív! Vrch. Některé z nás [oběžnic], ty už umřely, některé ještě se rodí. Ner. Tvůj ret, ten je tak měkký. Slád. Oj, čas — ten věčnou obětí svůj sytí hlad. Hál. „A co ve mlejně!“ „Ti oni budou rádi.“ Jir. Krásná byla ta dívka, ta panna Lizinka! Rub. Žebrati, to on nechce a nebude. Šmil. Kůl, kladivo a sekera, toť první páky žití. Vrch. Sedlák toť houževnatý tvor. Baar. D zdůrazňuje zvl. také přístavek, obyč. vyjadřující někoho známého. [Antonína] potkal krejčí Šimůrnek, z ulice, ten s vousy pod bradou. Jir. Těžko s nimi zápasil Huňady Jánuš, ten postrach Turkův. Jir. Shakespeare, nedostihlý ten velikán i arciotec všech novějších dramopisců budiž nám vzorem. Mik. Vedle Jubal — věčný smíšek ten — okazuje bílých zubů řady. Čech. D ukazuje na něco nejblíže přítomného n. právě probíhajícího, tento zdejší, tento nynější. Dej Bůh štěstí tomu domu. Koleda. Matka mi odešla ze světa toho se mnou nesmířena. Podl. Jen bandory se ještě dobývají; my náš zbytek dobudeme ten týden. Rais. Můžeš tedy tu chvíli se mnou jeti ihned? Něm. Paní ujistila mne, že se vrátíš v tu chvíli. Lier. D (čím) — tím (s komp.) ve srovnávání odkazuje k větší n. menší míře něčeho. Jeť taková píseň věčně mladá, ba čím starší, tím je posvátnější. Heyd. Zatím oprava Dobrovského razila si cestu čím dále, tím širší. Zel. Čím blíže byl domova, tím více pospíchal. Rais. Čím vzdornější odpor muže starce, tím víc roste sultánovo přání. Heyd. Otázka tím smutnější, že není lze odpověděti určitě ani v tu ani v onu stranu. Zel. Přestalo se jíst, tím více se kouří. Mach. Z nejkrvavější bitvy vítězové konečně jen škodu, poražení pak tím větší prospěch brali. Pal. Schönberg nikdy své důstojnosti nezadá, tím méně Schönbergová docela už ne. Svět. A když se starším nepodařilo zlatého jablka se dohlídat, tím méně tobě. Erb. Byly si [dcery] v tváři tak podobny, že je nebylo možná rozeznati. Tím rozdílnější byly ale jejich povahy. Něm. D Neutr. to zdůrazňuje n. oživuje určitý případ zvl. v jednočlenných větách slovesných. Sedí se to krásně při měsíčku. Šmil. Jak se to hrčí justiciárovi po silnici a jak teprvé hraběti! Svět. Procházel se doktor se Sukem po vozové cestě, s které se to pěkně dívalo dolů. Šmil. Jak příval vod, jak vichrů šumění to Nicolettě v hlavě hučelo. Zey. V starém smrku u vrátek to vrzalo, jak vítr dřevo ohýbal. Šmil. V starých hodinách u dveří to hrklo. Šmil. Kol se to míhá perlami. Hál. Zdola to vonělo bazalkami. Čap. Ch. Obě dívky metly to vzhůru na Karlovo náměstí. Herrm. [Golfský proud] proudí si to pomalu mezi zelenými břehy. K. Čap. Ach, jak jsem to tvrdě spal! Erb. Vy lenochové, to jste toho nasekali od rána. Herb. Pršely to jasné hvězdy s nebe? Ztroskotala se to bílá luna? Padaly to její trosky k zemi? Zey. Já udělám všecko! To mě neznáš! Herrm. A to pan farář bude rád. To musíte k nám. Jir. Kde jsme se viděly, kde jsme se to posledně viděly? R. Svob. D zdůrazňuje n. expresivně zabarvuje (obyč. v mluveném jazyce) jiné okolnosti ve větě, které není nutno vyjádřiti určitěji. Nenašel jsem ji [pokrývku] na hromadě ostatků po jiných nepřítomných, kteří natáhli to patrně až do rána zdrželi se mimo domov. Neu. Měla [chaloupka] to uvnitř jako v kleci. Hál. Kněz Tomori se pustil v boj a statečně to sbírá. Heyd. Jsou po tanci jako posedlé. Božinku, proč by nebyly. To je toho! Svob. Nejhůř na tom básníků je pokolení. Vrch. D poukazuje zlehčujícím způsobem na osobu n. věc, o nichž byla řeč. Stará šlechta. A soudí se to sto let, špinavci! K. Čap. Naše služka měla s Floriánovým čeledínem holčičku. Umřelo to hned po narození. Sez. A sběrače, Bobši, žeň tahají ze snopů a kradou. Žeň to všechno. Jir. „Jste holota,“ pravil mistr přísně. „Vydělá to peněz, že by to mohlo jezdit v kočáře!“ Mach. Děti, och Bože, to má kachní žaludky! Něm. A než si to [služka] copánky naplete, celý hrnek vody na ně vymaže. R. Svob. V ruce držel ohromnou lakovanou žábu. „Brr!“ vykřikla Lili, „vyhoďte to okny!“ Hilb. „Což — přihnul jsi si?“ povídá doktor. „Ej, pane doktore, už to týden nepiju!“ povídá tesař. Mach. Celé město je ze samých paláců, a kde jsou už ty nejchudší čtvrtě, má to ještě pořád arkády do ulice. K. Čap. D Kniž., poněk. zast. zdůrazňuje přístavek, který vyjadřuje podrobnější vysvětlení. I oba domácí synkové, Adam a Michal, junáci to bystří jako dvé mladých koní, přitočili se s kužely svými ke světlu. Svět. Poněkud k severu nacházela se jiná ještě stavení, kůlny to a konírny. Pfleg. Nesla plechovou lopatku se smetím ke kamnůn, obvyklému to skladišti podobných pokladů starých posluhovaček. Herrm. Na kameni seděl žebrák Koudela, kmet to téměř stoletý. Šmil. Zavěšena v rámě ženicha svého, muže to dosti pěkné tváře, vycházela z šedé budovy. Herrm. Ve světla a temna věčném sporu mrká jizba, hrob to dřevěný. Čech. Šíře a šíř se stelou mračna pluků — jediná to bouře slavných zvuků! Čech. D Ve spoj. a to důrazněji poukazuje na podrobnější vysvětlení. Domníval se, a to právem, že sotva by s rukou její dostal i její lásku. Šmil. Nastalo nové rozměřování rolí a to na ten spůsob, že se láníkům něco rolí odňalo. Herb. Učil při svém otci Janu Kalinovi a to již na dvacátý rok. Jir. I zahynulo toho dne více lidu, nežli ve kterékoli jiné bitvě husitské, a to až ku patnácti tisícům. Pal. Jen někdy, a to ještě jen jako by zákmitem — projevil se mu [úsměv] kolem rtů. Třeb. Na její [ruské čepice] místě je německá čepice furažka, a to proto, že se kupcům výborně hodí k smekání. Havl. Zast. Poslední pohřbený přes noc na stráži hřbitova toho státi musí, a to sice každou noc, až opět jiný zde pohřben bývá. Mácha. D býti v tom ob. býti těhotná. Barče „byla v tom“ s mládencem z myslivny. Vrba. Ináč to není — musela bejt v tom s tím rejtharem Kudrnou. Til. Myslím, že jsem v tom! Všechny příznaky toho tu jsou Böhn. D Ve spoj. ten — onen, ten — ten vyjadřujících střídání, odkazuje na první ze dvou osob n. věcí, jeden (druhý). Truhlice byla brzo u toho, brzo u onoho rychtáře v úkrytu. Jir. Všímala si kdejaké maličkosti časem ukazujíc synovi rukou hned v tu hned v onu stranu. Herb. Mlčky postál s otcem prohlížel to i ono. Herb. Mluvili o tom i onom o všeličems. Šmil. Šum a křik a tlačenice povstávaly hned na tom, hned na onom místě kostela. Herb. Mohou nastati v jednotlivých případech pochybnosti, smíme-li to či ono slovo pokládati za prajazykové či nikoliv. Hujer. Jich slova znamenají jednou to, jindy ono. Ner. Vyslechla každého, nechť jí přišel s tím neb tím. Svět. Lidé se v té nouzi a v tom postrachu měnili. Ti tupěli, ti byli plaší. Jir. D ten onen, zř. tu ten leckdo, sem tam někdo, leckterý. Ten onen, ta ona na ně i pokřikli. Jir. Každou chvíli se trefovalo, že mne ten onen potřeboval. Kos. Koupili si to ono. Herb. Načíná laboratorní pokusy s tím oním předpokládaným sloučením hmot. K. Čap. Leda že tu ten z městečka se vydal na vandr. Jir. D ten a ten (to a to) vyjadřuje někoho (n. něco) neurčitého, co nechceme n. nemusíme blíže určovati. Oznámil rodičům, že v ten a ten den, v tu a v tu hodinu bude slaviti sňatek s Katuškou. Hál. Požádej za vysvědčení, že jsi ten a ten čas, tam a tam pracoval. Šmil. Vstoup do vagonu: Dobrý den! — ah, znám jej! Doktor ten a ten — Mach. D ten který kniž. ten, o nějž jde, příslušný; ten neb onen. Rozumí se dějinami vnitřními vylíčení těch změn, které se staly průběhem doby v hláskách, tvarech, skladbě a slovníce toho kterého jazyka. Hujer. Dal nám básničku tu převésti do toho kterého metru jiného. Heyd. Než ta která moda z hlavního města doputuje až do nejzadnější vesničky v horách, trvá to někdy mnoho let. Prav. Pověděl vám alespoň, v které residenci ten který kanovník zůstává. Baar. Celou cestu Voralce vyprávěla, co ta která měla dnes nového. Rais. D ten samý ob. týž. Tu samou dobu as dorazil pan Lugardon k prvnímu noclehu. Zey. Pozoroval jsem večery v tom samém počasu na Bezdězu. Mácha. Jízda počne znova tím samým způsobem. Něm. Tam se vrátil v tu samou noc, co anděl smrti vešel do hradu. Zey. Ale jest přece a zůstává [Omaha] pro celý východ hlavní branou k západu dalšímu a odtud zase na východ přirozeně tou samou cestou jde pohyb opačný. Her. D ten jistý ob. ten, o nějž jde, právě ten, týž. Nedaleko královského zámku bydlela stará baba, ta jistá, co byla kraleviče pro citrony poslala. Něm. Domovník kroutil hlavou, když se ho ptal po Jiřím Tomši. Toť že tu ten jistý bydlel, ale že už víc než před rokem. K. Čap. A zrovna jsem to tam prodal za čtrnáct, abych s tím neměl dlouhých okolků. Outraty si taky ten jistý zaplatí. Rais. D (býti) ten tam býti pryč, zmizeti, ztratiti se. My hoši vyskočili, oblekli rychle kabáty a ti tam. Kosm. Moje dívka, můj anděl, má naděje, mé krásné sny ty tam! Rub. Osedlal si koně, a ten tam. Jir. Než se vzpamatuje, budu tentam. Schulz. Jeho klid byl tentam, jeho odpolední spánek byl rušen klapáním dveří. Herrm. V. t. to, toť, toto.
 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 3366 

Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 3366