• tento (tato, toto; zast. tentoť) zájm. ukaz. ukazuje na osobu n. věc nejblíže stojící, přítomnou, blízkou. Tento kámen jest rov Runův. Pal. Má noha neustoupí s této půdy [na níž stojím]. Čech. Račte usednouti se mnou v tuto dvorní kalesu. Čech. „Na mú dušu, ať se na temto místě hneď propadnu,“ dušuje se Petr. Herb. Na tomto samém poli pod tou lipou jsi mně přislíbila sto dáti hubiček. Čel. Kdybych štětcem mistrně vládnout znala, oslavila bych tě, milá babičko, jinak; ale nástin tento, perem kreslený — nevím, jak se komu zalíbí! Něm. [Mluvím] ze skušenosti, které jsem těmato očima a těmato ušima nabyl. Hol. „Pečeť není Vojtěchova,“ vyskoumal muž. Ukazuje ji manželce a vykládá: „Hle, totoť jest hoblík, totoť pilka a totoť dláto.“ Prav. Slovy: „Totoť jest tělo mé“, „Tatoť jest krev má“ proměnil Pán Ježíš chléb ve své nejsvětější tělo a víno ve svou nejsvětější krev. Podlaha. D odkazuje na osobu n. věc, o kterých se právě mluvilo n. mluví n. které jsou známé. Zamýšlela Tomanovi ruku při oltáři podati. Byla již všecka odhodlána k tomuto kroku. Šmil. Činilť Arnošt veliký dojem na každou dámu a kouzlu tomuto neušla ani matka Amalinina. Pfleg. „Ona má rukavičky!“ Slova tato i Voršile dorazila k sluchu. Prav. Absolutní bolest je nekonečná nezvlněná pláň. Michelangelo myslí na bolest tuto. K. Schulz. I po jezeru hvězdný svit, co ztracené světlo se míhá. Zrak vězně tyto jiskry stíhá, a v srdce bolný vodí cit. Mácha. A tatoť jest má největší útěcha, že se v knížce té žádné nové a důležité myšlénky nevykládají. Sab. Tentoť jest den, kterýž učinil Hospodin. Bible Kral. Dědeček jí děkuje zatím za všechno, co nám prokázala, a posílá tímto peníze, aby dům zachovala. Jir. V Sibyllině proroctví stojí, jak si lid povídá, též toto: že přijdou do České země nepřátelé. Něm. Bože, cos’ nasil trpkosti do této naší země! Ner. Tím se skončily války císaře Karla, kterýž nedlouho potom z tohoto života vykročil. Šaf. V zátiší připravuje se na rozloučenou s tímto světem. Herb. Vdova se statkem tohoto světa. Win. Pýchu hloupou a tvrdost necitelnou neodpustí [Bůh] ani na tomto ani na onom světě. Baar. Byla by z ní dost šikovná panička, jen kdyby měla víc těchto peněz. Kosm. D odkazuje na dobu právě plynoucí n. právě nastávající, přítomný, nynější. Dobře ví, že tento čas není čas milosti a smilování, ani milosrdenství nad zlými lidmi. Jir. Spisy starých Řekův a Římanův až na tyto naše časy došly. Šaf. Děvčátka písničky zpívají tištěné tohoto roku. Ner. Tento týden po mnoha letech poprvé nebyl Nepovím v sobotu u faktora s dílem. Rais. [Helena] se přichystala tento večer s ním železné hutě navštiviti. Štěp. Kam po jedeš, bratře milý, v této pozdní na noc chvíli? Čel. Neviděla jsem vás sice nikdy, ale oko vaše v této chvíli všecko mi praví, cokoliv kdy ruka vaše psala. Mácha. D odkazuje na bližší ze dvou jmenovaných věcí n. osob (op. onen). Theoretické poznání nemůže se smlouvati s hlediskem prospěchovým, byť toto bylo založeno sebe mravněji. K. Čap. [Růže] jsou velkokvěté plné, i řidčejších květů poloplné, a právě tyto mají silnější zápach. Něm. Přijímali by se do školy naši chlapci i děvčata, prvější asi od 16, tyto od 14 let. Ner. „Půjdeš také na processí?“ ptala se Barunka comtessy. — „Ovšem že půjdu,“ přisvědčila tato. Něm. A když se konečně panenka z náručí staré paničky vyvinula, počala tato srdečným hlasem. Rub. Zdálo se mu, že zaslechl hlasy, jako by někdo s této strany ku přívozu se blížil. Jir. Žert. tentono. Menšoměstské to divadlo je jako by dítětem divadla většoměstského a totono(sic!) stará se o onono(sic!) láskou skutečně otcovskou. Ner. D tento onen lid. rozmanitý, rozličný. Řekne jí toto ono, že tu měl lidi cokoli. Rais. A když přijde, tu je toho: hned léky na kolikero, a flastry a pijavice, a toto ono, že neví člověk, kde mu hlava stojí. Něm. D zdůrazňuje přístavek, obyč. vyjadřující něco známého. Všude nalíval žid oblíbenou „wódku“, toto neštěstí polského rolníka. Ves. Oddává se svůdnému přemýšlení o lásce, této úsměvné illusi, jež obletuje nás v mladých letech. Svob. Ze dvou živlů sporných složené jest pokolení lidské, toto prostředníče mezi bohem a červy. Pal. Život, tento dar člověku nejsladší, sobě odbíráš? Puchm. D neutr. toto, totoť (dial. totok) lid. zdůrazňuje n. oživuje určitý případ. Tomášu! Deš dům! — toto se podívéme! Co tady vesedáváte!? A. Mrš. Toto meslím žblunkne [když padne hvězda do moře] a v té vodě syčí, dež tam vlítne! A. Mrš. Pro Pána věčnýho, totoť bylo věnců a takových kočárů. R. Svob. „I totoť byla práce!“ prohodil kdosi vedle Havlíčka. A. Mrš. „Totok já nevím, co se to v tý dědině děje“ [pravil starosta]. A. Mrš. D Zast. a v papírové češtině ten, on. Hlava jeho sklesla tak těžce na Michalova prsa, že tento myslel, opět že mu leží mrtvola v náručí. Svět. U měst spočívá hlavní zájem v jich rozvoji k individualitě a v působení této hospodářském a politickém. Peisk. Tulili se k sobě náčelníci Staročechů, s neklidem pozorujíce menšinu mladočeských bezbarevníků, nepřekvapí-li je tato nějakým výpadem. Štech. Sierra slunci otvírá své ňadro, však toto před ní couvá v mlhu zpět. Vrch. Neohrabaně hmátl po ruce hraběnky, a než tato mohla čemu zabrániti, sesunul se rychle na zem. Vrba. Francesco zařídil vše k největší spokojenosti svého velitele, a když jej tento zvláštním darem odměnil, byl okouzlen. Zey. [Zvoník,] aby zamezil další setkání se Jaga s Anunciatou, vzal tuto sebou na věž. Čap. Ch. D tento (tentoc, tentočky, tentohlečky, tentok, tenton, tentonc, tentono, tentonoc, tentonon, tentononc a j.; záp. netento) výraz neskl. (zř. tentočky, -ů m. pl.) lid. naznačuje něco, pro co mluvčí nemá právě vhodného výrazu n. nechce to vyslovit, nebo vyjadřuje jako větná výplň rozpaky. Odkašlal a jako tento, pomalu začal. Mor. Neplač, holka! Vždyť já nic netento. Herrm. Sama [mu] do rukou vletí … uhodila ho, když trochu tento … Spirh. Já jsem si jen chvilku tento zdříml. Podr. Že do něho hrom ihned netento. Ner. Co je psáno, to je psáno, já ti na to tento. Mor. Já, tento, chytal rybičky a seděl, tento, ve vrbičkách. Šmil. Nevím, proč se tentoc pánové smějou. Mart. Nikdo nic neumí, nikdo nic nezná, jen Hejzlar! Tentočky, chce být starostou. Jah. Snad sem nevyved hochovi ňákou tentočky? Kubín. Vida, vida, jak takové vznešené mravní tentočky vypadají. A. Dvoř.-Kl. Ne, abyste si snad myslil, že Amálka bledla z ženských tentočků, že se muselo do devíti měsíců spěchat, to ne! Jah. Kdyby se tentočky votočky něco sehnalo k ouřadům, on tam bude mít silnou ruku. Jah. Já přicházím tentohlečky stranu toho narovnání ňákou zmínku udělat. Ehrenb. Já tentok bych to tak spořádal. Herb. Já věděl, že popadnete všechno za pravý tenton! Čap. Ch. A tenton — ještě jsem něco chtěl. Herrm. Pan správec je na hrozném omylu, když si myslí, že by jako ti dva — hm … tentonc … Kronb. Chci ti něco — tentonc — důležitého. Ner. Ale kmotře, vždyť tentono —. Paleč. Bude moje metlička mít posvícení na vašich — tentonoc. Ritt. Tenkrát ještě byl živ a na vojně, ano u tentonon se mnou. Toho zabili ve Francouzích u tentonon — jak tomu říkají, mám to na jazyku, je to zrovna za Rejnem — ano, tentonon. Mácha. S dovolením — tentononc — pane nadporučíku! Něm. Naše celá rodina, vašnosti, je politicky náramně tentononc. Štech. Tedy, prosím, Milosti, neračte už mít potřebu vykonat — tentononc —? John. To je mazlavá žluťka, nejspíš hnojená lidským tentononc. K. Čap.