• terén, -u m. povrch zemský n. jeho část ve své členitosti a se všemi předměty na něm se vyskytujícími. Je založena [bažantnice] v terénu mírně sice, ale bohatě zvlněném. Vrba. Hornatý terrain ustoupil pahrbkovině. Hol. Lomy za Strahovskou branou, pánové! Co? To je terén! Herrm. Pak najednou bylo širé pole, zcela neurovnaný ještě terén. Šlej. Přen. Jel do Vídně zkoumat terrén, viděl, že se klamal zjišťovat situaci. Čas. Hrazdil zkoumá terén u kterési bohaté dědičky. Sum. Geol. terén sesuvný, svážný. Voj. terén zvlněný, horský, přerývaný, schůdný, sjízdný a j.; průzkum terénu, úprava terénu. Kartograf., ling. práce v terénu.
 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 181 

Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 181