• thema (ps. též tema, téma), -atu n. základní myšlenka, rozváděná v projevu jazykovém n. v díle uměleckém, námět, látka. Revoluce a nenávist jsou vhodnými thematy jenom pro uměleckou poesii. K. Čap. Láska a vlast jsou hlavními thematy poesie Furchovy. Kab. Pole, a člověk a kůň na něm pracující je stálým tématem jeho tušových kreseb. Čteme. Téma [literární] je vždy do jisté míry sdělením o skutečnosti. Muk. V domácích i ruských thematech hlásil se Zeyer přímo k slovanskému ovzduší. V. Mrš. Navržená témata písemných prací zašle ředitel v zapečetěných obálkách úředně nadřízenému školskému úřadu. Služ. min. škol. Roubal rovněž přisedne [ke společnosti], hledá zřejmě neutrální téma. Šrám. Neprobírejme toto thema [politiku], jinak do něho při večeři zase vpadneme. Hostov. Lit. hlavní myšlenka, která se rozvádí v literárním díle. Hud. vedoucí motiv skladby. Gram. thema thematický vokál sloves, příznak; řidč. část slova společná všem tvarům n. skupině tvarů téhož slova, kmen; (v syntaxi) to, od čeho mluvčí vychází, základ výpovědi.