• theorie, -e f. soustava poznatků, jimiž se na základě vědeckých zákonů a uznávaných hypothes soustavně vysvětluje nějaký jev n. skutečnost; uvažování, zprav. vědecké, a přijímání předpokladů (op. praxe). Dialektická methoda a materialistická theorie ve společenských vědách se stává nezbytným požadavkem vědy samé. Muk. Leninismus je theorie a taktika proletářské revoluce vůbec. Stalin-J. Proch. Strana se řídí marx-leninskou theorií, která jí umožňuje správně řešit každou situaci. R. právo. My rasovou theorii nepřijímáme v žádném smyslu. Z. Nej. Zemědělské družstevnictví vznikalo jakožto synthesa národohospodářské theorie se zemědělskou praxí. Teplý. Vývojové teorie nabyly nové tvářnosti výkladem fysikálně-chemickým. Lit. noviny. Přes to, že skladatelé jejich [Počátků] odnášeli si úplné vítězství v theorii, praxe nedala jim za pravdu. J. Jak. Jsa v theorii přívržencem časomíry, nemohl v lyrických i epických básních ucha zavříti mocným zákonům přízvuku. Obzor. Krásná je theorie o právech lidských, ale lépe jest přispěti než deklamovati. Jir. Měl ještě plnou hlavu krásné vědy a ještě krásnějších theorií. Vrba. Říkává se též „šedá theorie“. Jako by praxe byla poesie a barvitost sama! K. Čap. Geol. kontrakční theorie. Biol. migrační vývojová theorie. Astron. nebulární theorie. Práv. normativní theorie. Chem. theorie rozpadová; theorie valenční, atomová, elektronová, iontová a p.