• to n. zájm. ten ve funkci adv. lid. vyjadřuje přitakání, tak. „Ale nechť je tak nebo tak, jen když bude dobře, viď holka?“ „To, to, babičko,“ přisvědčila Kristla. Něm. D Lid. vyjadřuje časové určení, v té době, tehdy, tu. Když mluvil ve shromáždění obce, to radíval moudře. Herb. Jdi tam v pravé poledne, to budou strážní spát. Erb. Pak, to již zčervenal, vykládal o Italii. Jir. Když ovšem přijde se ku dráhy cíli, to lehce pak se krouží pěkná slova. Vrch. U Nedomlelů byla pouze jednou, to když Vojta dával Náně tři stovky pretence. Rais. Chtěli se na Vavrovi pomstít, ale on, to šavlí, to lstí po obojíkráte jich zahnal. Něm. D Lid. vyjadřuje výsledek, tedy. Lidé chodí přes most, to já půjdu louží. Havl. Kdybych já byl takhle králem, to by nesměl nikdo v mých lesích dříví porážet. Něm. Kdyby zde někomu napadlo tak se najísti, to by se bezpochyby octl na marách. Havl. Kdybys dostal holku, která by dvůr měla, to bys měl dva dvory. Rub. Poprosím je, aby ne li k vůli sobě, to k vůli mně ustoupili s pole! Hol. D Lid. vyjadřuje bližší, podrobnější vysvětlení, totiž. Tu najednou cosi jasně zazvonilo dole u Nepomuků. To petlice na dveřích. Čap. Ch. Jel kočár, to sedlák Doskočil vezl do města své dcerušky. Leg. Tichem zanesl větřík zvuky houslí. To jistě ze školy, to jistě učitelův mládenec. Jir. Sám na trh do Police nechodil, to vždycky Borna, hospodář jeho. Jir. V. t. ten, toť, toto.
  • to citosl. dial. hle. Hm — děti, prádlo, ruce! To, jaké je mám červené jako rak. V. Mrš. „Dobře [mi prstýnek je]‚ to!“ A při světle ukazovala svoji ruku. Merh. Když Petr vevrávoral, sedláci obrátili se na půl kola ke dveřím: — To, Petr! Herb.