• trojice, -e f. skupina tří osob n. věcí. Šlo se jí příjemně jako prostřednímu v trojici. Maj. Odstraněna byla na sboru Konstantském trojice papežův. Pal. Slavík patřil k nejsilnější houslové trojici devatenáctého století: Paganini, Slavík, Lipinski. Loucký. Trojice poutníků se nejprve narovnala. Rais. Nade hrudí peruť rozestýlá trojice orlů divá. Čech. V této trojici fantasie, citu a rozumu vidíme nezvratný důkaz geniálnosti původce „Slávy dcery“. Vrch. Letíme [hvězdy] k nejbližší sousedce předce jen trojici roků. Ner. Sport. útvar o třech členech. Trojice útočníků (na př. v hockeyi). Náb. Trojice, svatá Trojice (v církvích křesťanských) Bůh ve třech božských osobách.
 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 194 

Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 194