• ty zájm. osob. 2. os. sg. (gen. tebe, v některých spojeních také nepřízvuč. tě, dat. tobě, ti, ak. tebe, tě, lok. tobě, instr. tebou) označuje druhou osobu (věc), k níž se mluvící přímo obrací a jíž tyká. [Královna Lidušce:] „Co pak ti je, mé zlaté dítě?“ Erb. Aj, Dunaji bystrý, jarý, jaký smutek tebe tíží? Heyd. „Já tě naučím mlčet,“ zlobil se [na kanára]. Stroup. A k tobě, Matko, nejdřív dík můj letí. Vrch. Ty, já něco vidím. Hrad. „Jen mne zkoušej, ty tam na nebesích,“ blouznivě volávala. Svět. Jsi ty to, Mikuláši? Jir. To jsi celý ty. Nejdřív mě poblázníš a pak o ničem nechceš vědět. Neff. Tož vám budu říkat od nynějška ty budu vám tykat. Preis. S nebožkou jeho ženou byly ty a ty tykaly si. V. Mrš. Připil si s ním. Od toho okamžiku byli na ty. Hol. Dnes mně a zítra tobě. Baar. Selka zachovává starou moudrost: „Ucti čas a on tě uctí zas.“ Baar. Neznáte naše lesy. Nevěřte jim! Nepouštěj se na vodu bez vesla a bez stopy do lesa, aby ti smrt na krk neklesla. Baar. Vulg. poněk. zast. „Tě péro Véno!“ [pozdrav]. Herrm. Žert. Kýž tě Konopiště! Tůma. D Nom. ty vyjadřuje zdůraznění n. má význam citově zabarvující. Ty nemyslíš než na lutrii. Ner. „Ach Damiane!“ zvolal Kosmas, „tys pravou spásou nebes!“ Zey. [Sigmund papeži:] „Ty vodu piješ, já víno.“ Pal. D Nom. ty expr. při zvolání dává důraz na oslovenou osobu n. věc. Nějaký chlapeček proutek zdvihne a pomyslí si: ‚Odkud pak ty proutečku asi plyneš?‘ Něm. Letní ty noci zářivá, jakž tebou srdce okřívá. Ner. „I ty můj panečku,“ zvolal Záhora překvapen, „Paroubku, snad vás to vdovství neomrzelo!“ Štol. [Žena k dítěti:] „Táta přijde z roboty: A mně hasne u vaření pro tebe, ty zlobo, ty!“ Erb. „Ty pane Bože!“ zvolala stará. „Jak pak to vypadáš?“ Tyl. Můj ty bože, jaký to byl muž, sobě rovného zajisté již na světě neměl. Svět. Můj ty světe! Život byl krásný. Č. Jeř. D Dat. ti vyjadřuje citové zaujetí, důvěrnost. Odpoledne jsem si sedřim‘ a hned se ti mně zdálo o kočce. Jir. [Hanousek] byl vychovatelem. Takový ti bodrý, rozumný kněz a našinec! Jir. Vlach se ti třese, jakmile mu jen jméno Trebině vyslovíš! Hol. D označuje osobu neurčitou; člověk. Svítá… Sílí, občerství tě ranní světlo; v duši svěže. Mach. Kdyby člověk byl mohl jít k císaři požalovat, ale nepustili tě. Herb. Ty [člověk] pozdravil jsi svoje bytí jen křikem, vržen v neštěstí. Vrch.
  • ty, tyty, tytyty citosl. vyjadřující žertem hrozbu, pohrožení. „Ty, ty, ty!“ zahrozila prstem. Čap. Ch. [Pan Kláda ke kanárovi:] „Aha, Vivi ti učaroval! Ty, ty — tak, tak.“ Kun. Pozdvihnuv hůl, hrozil na mladíka: Počkej, počkej! Tytyty! Kop. Mlynářka se na Venouška sladce usmívala. „Tytyty,“ říkala. Svob.
  • ty, tý citosl. označující zvuk při troubení, hře na housle, zpěvu ptáků a pod. Vtom, ajta! jeden hudebník povstal, zdvihl trumpetu až ke stropu, i ozvaly se fanfáry: tytádadá! Poláč. „Tý… ty, tó… to, tůtu,“ udělal po houslistovi kamarád hned vedle Léna. Čap. Ch. Začal [kanár] vždy něžným — ty ty ty ty — přešel v crčivý trilek. Čap. Ch. Klokotavé a jásavé tý-tý-tý [ptáka v kleci]. Lid. nov.
 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 424 

Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 424