• učitel, -e m. (pl. ) osoba věnující se z povolání vyučování, zvl. mládeže. Byly tam školní děti s učitelem. Šmil. Výborné místry, výtečné učitele máte! Třeb. Učitel ve výslužbě František Žaloudek. John. V kterémsi městě zpívali moravští učitelé. R. Svob. Byla učitelova dcera z hanácké dědiny. Ben. S pannou učitelovic se rozešli, neví se jak. Jir. D kdo vůbec učí, vyučuje n. poučuje. [Rastislav] prosil jej, aby slovanskému lidu poslal učitele, kteří by zvěstovali evangelium. Vanč. Prvním a dobrým učitelem byl mu otec. Jir. Každé slovo lačně ssál, jež vycházelo učiteli z úst. Zey. Jeho učitelem jediným byla příroda. Kar. Zkušenosti minulé tu byly učitelem. Vrba. Veř. spr. kvalifikovaný pedagog, zvláště na školách národních a středních. Učitel definitivní, smluvní, výpomocný, vedlejší, literní, řídící.
 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 286 

Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 286