• váti ned. (praes. věji, vějí, imper. věj, přech. věje, příč. vál, subst. sloves. vání) (o větru) postupovati, pohybovati se, prouditi, foukati, vanouti. Před největší bouří bývá vždycky nejvíc ticho, ani větřík nevěje. Mácha. Jak větřík volně věje, z kostela slyšeti pění. Erb. Přes pole chladné větry vějí. Erb. Ten den vál jihozápadní vítr. John. Bouřliví větrové váli. Jir. Údolím vála vzteklá vichřice. Don. A jakby lehký větřík vál, vězeň svou pověst šepce dál. Mácha. Cvrček ale dobře věděl, odkud vítr věje kde je toho příčina. Rub. Vyzvídala na něm paní účetní, chtějíc se dopíditi, neví-li, že věje v Praze nepříznivý proň vítr. Šim. [Staral se] o to, aby do jeho plachet vál ustavičně příznivý vítr aby se mu dobře vedlo. Baar. Přen. Francouzský ten vítr daleko věje vliv francouzské revoluce. Jir. D (o vůni, sněhu a p.) šířiti se, prouditi, pronikati někam. Stařec otevřel okno, aby čerstvý chlad do sednice vál. Něm. Ryb vůně, vánoček a jablek vála pokojem. Sova. Mráz nám v kosti vál. Ner. Od severu mne ovívala vůně kosatců i vání puškvorcové. L. Steh. [Břečťan] skryl malá okénečka [chaloupky], by nevál do ní sníh. Heyd. Plam z nozder mi vál šlehal. Bezr. Přen. Z chvatného písma družčina vál dech zašlých dní. Olb. [Mluvila] srdečným hlasem, z něhož válo milé teplo. Rais. Chlad z něho [krále] vál na celou českou zem. Zey. Mladý nepokoj a těkavost vála z bytosti její. Svob. Hluboká bezpečnost vála z té jeho řeči. Baar. Nad nimi vál čas, vše zžírající. Rub. D Neosob. věje, válo fouká, foukal vítr; je (byla) vánice. Obloha byla jako popel, od severu mírně válo. Rais. Vzduch se stříbrně projasnil. Čiperně jím válo. Jir. Když vyjížděli, hustě se chumelilo a válo. Jir. I vždyť my víme, odkud věje proč to říkáte. Rais. D Neosob. věje (z koho čím) šíří se z něčeho pach něčeho. Válo z něho kafrem a vážnými záměry. Poláč. Přen. V prachu a špíně všedního žití smutkem to válo. Leg. D váti bás. ve větru se vlnivě pohybovati, vláti, plápolati. Na klobouku válo pyšně bílé pštrosí péro. Staš. Černé korouhvičky vály nad nimi co dvé přeletujících havranů. Mácha. Vidím vát prapory na věžích bílého města. Bezr. Dle obyčeje Žižkova korouhev nade vojskem věje. Čel. A větrem vál mu šedý vlas. Klášt. D (čím) poněk. zast. ve vzduchu pohybovati něčím sem a tam, mávati něčím. Rozložila vějíř, kterým počala zvolna váti. Kun. Krajkovaným šátkem vála v povětří, aby se drobet ochladila. Prav. [Dcery královské] vály dlouhými závoji s výše kamenných věží za ním [králem]. Zey. Lípy ratolestmi vějí. Heyd. Křídlem vál pták černý nad mou skrání. Vrch. Smrt věje na mne temnou perutí. Zey. D váti obilí lid. přehazováním zbavovati obilí prachu a plev, zprav. za pomoci větru. Na ty plachty velikými lopatami obilí se přehazuje. Tak se věje. Něm. Dědeček po denní práci mlatců obilí na mlatě vál. Rais. [Havěť zaječí a koroptví] nemusí mlátit, ani obilí vát. Hol. Kdo neseje, ten nevěje kdo se o nic nestará, nic nemá. Přísl. Nerozumím ti. Samou plevu věješ, zrnka v tom není mluvíš planá slova. Sum. D (co) řidč. prouděním šířiti něco kolem sebe, prouděním n. na způsob proudění něco vyvolávati. Vítr vůni vonných květů věje. Jan. Růže krásná dechy vonné k lesu vála. Mácha. Včely vějí pyl z kaštanu na kaštan. Pujmanová. Jiné [dívky] vějí vánek vějíři z per sněhotřpytných ptáků severních. Zey. Vála si při tom skvostným vějířem ze pštrosího peří ochlazení. Svět. Vichr vál děsnou svou píseň. Arb. Přen. Útěchu jí v srdce věj! Furch.
 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 541 

Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 541