• víla, -y f. (2. pl. víl) (v lidovém bájesloví) nadpřirozená bytost v podobě krásné ženy, žijící zprav. ve vodě a v lesích. Prostředkem vinul se potok, na jehož vlnách se zelenovlasé víly houpaly. Něm. I dala mu [Janošíkovi] víla opasek s kouzelnou žilkou, kterou nabyl síly za sto mužů. Jir. Po své smrti změnila se děva v lesní Vílu. Furch. Slyšíš jásot víly z dna Vltavy. Vrch. Spal nějakou hodinu, jako by ho na vodě víly kolébaly. Šmil. [Panna Filipína] vychází krokem lehounkým jako víla. Win. Většina jich [jezdkyň] mladistvé, krásné postavy, jako lesní víly. Jir. Svědomí zaklepalo mu [Ríšovi] na hlavu a na srdce: „Jsem to já, dobrá tvoje víla!“ ochranitelka. V. Mrš. Přen. žert. Nehodný předmět tvé lásky byla svižná kuchyňská víla s vyhrnutými rukávy kuchařka n. pomocnice v domácnosti. Čech. „Pojď, o pojď!“ šveholí krásná víla kavární. Ner. D Expr. krásná dívka n. žena vůbec. Ženy neb otrokyně, neb jakkoli ty víly nazýváš. Zey. Můj můž ať vílou čas si krátí, jíž padl v lázních do okovu. Heyd. [Dvorec bílý] již nevábí mne okem sladké víly. Čech.
 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 135 

Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 135