• výška, -y f. rozměr předmětu od základu k vrcholu, velikost. Výšku horských velikánů možno posoudit jen z dálky. Mach. Dva trámy ležící na sobě skládaly výšku celého lokte. Vanč. Byl jeden obr — byl s výšky desíti mužů. Ner. Všecko [je] při nich [budkách] udáno: vejška, délka, všecko. Rais. Před nimi rozkládala se prostora chrámová o čtyřech lodích stejné výšky. Jir. Hanka vytahovala do výšky a byla vyzáblá jako smrtka. O. Schein. Vysoká síň, zaujímající na výšku přízemek a prvé patro [sloužila sochaři za dílnu]. R. Svob. Světlou výšku lze snížiti v obytných domech v patrech až na 2 m 60 cm světlost. Stav. ruch. Přen. Duše jeho rostla i do výšky i do délky. Hál. Geom. největší kolmá vzdálenost bodů geometrického útvaru od přímky n. roviny jeho základny n. podstavy; výška trojúhelníka, hranolu, kužele a p. Tech. ssací výška čerpadel délka vodního sloupce, který čerpadlo zdvíhá svým ssacím účinkem. Výška tlaková, piezometrická délka sloupu vytvořeného kapalinou v piezometrické trubce, připojené v příslušném místě k nádobě s tekutinou. Výška odporová délka sloupce tekutiny potřebná k překonání škodlivých odporů při průtoku tekutiny. Žel. výška železničního lože mocnost (tloušťka) štěrkové vrstvy mezi horní hranou pražce a horní plochou železniční pláně. Stav. konstruktivní výška mostu výškový rozdíl mezi nejnižší hranou nosní konstrukce a korunou vozovky. D vzdálenost od základní roviny směrem vzhůru. A ještě jeden zásah, po němž letoun ztrácí dalších pět set metrů výšky. J. Hron. Kdo chce stavěti při veřejné komunikaci, musí si dříve vyžádati určení stavební čáry a rovinné výšky. Kouba. Výškou vlásku vlnového rozumíme vzdálenost jeho konce od kůže, měřenou ve stavu přirozeném, t. j. nenapnutém. Hessler. Dělá-li loď větší „výšku“, t. j. může-li se tlačit proti větru, dělá menší úseky. Vosátka. Fys., geom. výška závitu šroubovice vzdálenost dvou nejbližších bodů šroubovice ležících na téže povrchové přímce příslušného válce. Astron. výška hvězdy úhlová vzdálenost hvězdy od obzorníku měřená po polokružnici proložené hvězdou a nadhlavníkem. Výška pólu úhel světové osy s obzorem; výška rovníku úhel, který svírá rovina rovníku s rovinou horizontální. Zem. nadmořská výška (absolutní, prostá) kolmá vzdálenost nějakého bodu měřená od hladiny mořské. Relativní výška rozdíl dvou absolutních výšek. Voj. výška dráhy střely přímka spuštěná kolmo z vrcholového bodu na prodlouženou záměrnou. Horn. volná výška dráha, kterou může klec ještě projeti nad nejvyšší provozní polohou při řádně jízdě mužstva. Čerpací výška vzdálenost mezi nejnižší vodní hladinou a výtokem vody z tlakového potrubí. Hydr. výška vzdutí rozdíl mezi normálním stavem hladiny a vodou vzedmutou v témž místě. Sport. výška skoku. D poloha, úroveň v jisté vzdálenosti od základní roviny směrem vzhůru; vysoko položené místo. Stařenka stála nahoře a nemohla dolů. Výška zdála se jí strašná. Mrš. Jónu samého neviděli, hrálť ve výšce nad nimi. Ner. Tu postava tam v výšce kmitla šedá. Hál. V jejich [střech] středu vypínala se do výšky chrámová věž. Just. Mnozí z přítomných vyzdvihovali děti své do výšky. Havl. Skočil do výšky sáhů pět směrem vzhůru. Erb. Zvedají [tanečnice] nohy do vejšky. Herrm. Nad takovým úžasným sdělením jejím užuž šla jeho obočí do výšky, ale úžas jeho byl ve vzniku udušen zdvíhala se. Čap. Ch. U nás počíná být peněz na zbyt, měly by jít tedy papíry do výšky stoupati v ceně, být dražší. Havl. A když pýří [pampelišky] letí s výšky, v dlaně k tomu tleská [dav]. Vrch. Na Čechy dívá se s výšky pohrdá jimi. Mach. Při větší výšce a prudším rozběhu je odraz vždy dále od laťky. O. Jand. Byl [kocour] celý černý, jak lezl po těch vejškách. Poláč. Je to přece dobrodružství, noc na strážnici, noc v takové výšce blíže hvězd [ve hradě]. Vrch. Zahlídnou-li [děvčata] cacorku na „výškách“, to jest na stromě neb na střeše, chystají se na dalekou cestu. Svět. Okna byla již osvětlena, na všech stranách a ve všech výškách práskáno dveřmi poschodích. Herrm. Bronzová mříž okna ve výšce kdes zaskřípla. Zey. Sport. skok do výšky vysoký. Typ. tisk s výšky reprodukční technika, při níž se otiskují na papír nevyhloubená, tedy reliefně vynikající místa tiskové formy. D Kniž. výšina, vrch. Na výškách jsou nesmírné pastviny, pravé stepi. Presl. Ó Město v hloubce, slyš, čím k výškám hovoříš? Sova. Přen. Ruka [žence — moru] potom nejen po klasích v nížině, ale i po těch na výšce sáhne vyšších vrstvách společnosti. Něm. [Nitro autorčino nebylo jednotvárné a mdlé]. Ve mně byly srázy, prohlubně i výšky. Kun. D Kniž. nejvyšší místo, vrchol. V levém rohu [hřbitova] ve výšce byla shromážděna celá vesnice. Vrba. [Nebeská klenba byla ohrazena zelení] bylin polních, chvějících se na výšce svérázného kraje v dechu větrů. Ritt. Ve výšce v hustém boru duby a buky královaly. Klác. Trůn císařův vedlé papežova postaven obyčejně tak, že výška jeho dosahovala nohou Jeho Svatosti. Pal. D prostor ve značné vzdálenosti nad zemí; obloha, nebesa, vesmír. V ohromné výšce nad nimi [chlapci] krouží káně. Staš. I ty výšky pod modrým nebem osmutněly. A. Mrš. Těkal po křivkách lesů, cimbuří vil a nekonečných výškách nebes. V. Mrš. D velikost, míra, stupeň nějaké hodnoty. Na to ustanovili mezi sebou výšku výkupného. Zey. Všemohoucí pán nad nimi [poddanými]‚ určující výšku jejich denní mzdy, ohýbá hřbet před Fredym. Vrba. Ceny obilí stouply na výšku neslýchanou. Herb. Vorař. slang Jako faktor za všecku práci, starosti a odpovědnost pobíral za každý pramen [vorů] poplatek, tak zvanou „vejšku“. Mor. D jistá úroveň, některý dosažený vývojový stupeň něčeho, zvl. ve srovnání s něčím jiným. Má [V. Hugo] šířku Homéra a výšku Jana Evangelisty. Vrch. Pomocí Francouzů a Italů dostali se [Němci v baletu] konečně na evropskou výšku. Ner. Jako by nikdo jiný [vedle Němců] v celém světě nebyl na výšce časů! Havl. D (zvuku, tónu) stupeň, míra jeho ostrosti. Slabý dětský soprán zakniknul sobě do strašné výšky. Ner. Stále měnil tón slov do hloubky a hned zase do výšky. Jir. Vzepial se Tyndin hlas z hloubky daleko hlubší a do výšky vyšší, než na jaké stačily rozměry místnosti. Čap. Ch. [Bendl, Palla a Jindřich] „obětovali se“, nahrazujíce svým barytonům falsetem výšku tenorovou. Krás. Fys. vlastnost zvuku podmíněná počtem kmitů zvučícího tělesa; počet kmitů znějících za vteřinu. Prostá (absolutní) výška tónu. Poměrná výška tónu poměr prosté výšky tónu k prosté výšce tónu základního. Fon. výška hlasu. D veliká míra, vysoký stupeň, neobvyklé množství nějaké vlastnosti. Jaké výšky schopna je tvá hanebnost? Vlč. Tak buď přesvědčen o výšce snahy své, že neuděláš nic. Hál. Vyvíjí se [jazyk] s námi všemi, stále nesen výškou duševního napětí národního. K. Čap. [Rybář procítil domluvy kazatelovy] — než celé výšky svého hříchu přece nedohléd’. A. Mrš. Radost nemá výšek ani hloubek — bolest je má. Hovory. D vysoká úroveň někoho n. něčeho, dokonalost, vyspělost, zvl. po stránce mravní n. kulturní. Jak se shoduje taková kulturní výška s tak primitivními tvary písma? Rozhlas. Jak imponoval Julius mladým dámám výškou a hloubkou světových svých názorů. Svět. Dle hloubky otázek měřte výšku duše. Břez. Chvílemi bylo by možno věřit, že to [svět] má v sobě nějakou vnitřní výšku. Mah. Dospěla [Nezvalova sbírka „Pět minut za městem] v několika básních vrcholných výšek jeho lyriky. Götz. D vznešenost, povýšenost (často ironicky). Mně se tak zdá, že se trochu přeháníš [syn], že si už myslíš tuze do výšky. Svob. Dál a dále drala se tedy paní Duchoslavová do té výšky. Podl. Mnohý, jenž se pyšně chlubil jměním, lesklou ozdobností, se své výšky nenadále k bídné sklesnul sníženosti. Dou. Na lidi se musí pouštět paráda. To drží doktora ve vejšce. Štech. Slang. S vejšky byl rozsudek potvrzen a Spannagla pochovali nadřízeným úřadem. Herrm.