- výcvik, -u m. získání, nabytí nějaké dovednosti tělesné n. duševní, vycvičení, vyučení. Domníváme se, že by se všem průvodčím mělo dostat výcviku ve znalosti pražských ulic a nejznámějších veřejných budov. Lid. nov. Záhy prosluli osobní neohrožeností i výcvikem v šermu. Vrch. [Lodní deník] má za účel zjistiti činnost členů ve vodním výcviku. Vosátka. Dostal vedle výcviku ve zpěvu i vzdělání ve hře na housle. Urie. Hlasu mému chybí výcvik. Mach. Bylo zde již zdůrazněno, jaký význam pro výkonnost má výcvik. F. A. Souk. [Tvrdil]‚ že na německých scénách se mu dostane výcviku vydatnějšího. Šim. Naříká, že výcvik stál veliké peníze a holku prý jen pokazil. Staš. Sport. cvičení, které sportovec prodělal, aby se v některém druhu sportu zdokonalil a mohl závodit, trening. Voj. vojenský výcvik souhrn všech dovedností, vědomostí a návyků, které potřebuje jednotlivec a jednotka k vykonávání svých povinností v míru a ve válce; vlastní výchovný a vyučovací proces, v němž se tyto hodnoty získávají; souhrn bojové a politické přípravy. Pořadový výcvik souhrn cvičení, v nichž si voják osvojuje povinnosti při zařazení ve tvarech, základní cviky a pohyby, jakož i způsoby vzdávání pocty. Bojový výcvik průprava jednotlivce, jednotek a velitelů pro boj. Střelecký výcvik průprava ve střelbě. Výcvik štábní, technický, spojovací, ženilní, letecký a j.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 142
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 142
|