• věřící, -ho m., věřící, f. příslušník, příslušnice náboženské organisace, církve. Tichou nocí zazněl hlahol zvonů, svolávaje věřící do chrámu Páně. Něm. Máme dnes o půlnoci zde v katakombách schůzi biskupů a věřících. Vrch. Políbil ji tentokráte, jako líbá věřící relikviář. Čap. Ch. „Já chci být první věřící tvojí!“ zvolala Chadiga. Tyrš. Přen. Není nesmyslu, který by nenalezl své věřící a své učedníky. Ner. Jen z pochyb rostou silní věřící. Sova.
  • věřící adj. vírou naplněný, proniklý, oddaný náboženské víře. Potom opět vypočítal povinnosti lidu věřícího. Vanč. Pro lid věřící a hlupce dav šejdířů si robí duté modly. Čech. Není a nechce býti věřícím křesťanem. Prav. V. t. věřiti.
 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 166 

Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 166