• věřiti ned. (v koho, več, zast. koho, co, lid. na koho, nač) pokládati za jisté, že někdo n. něco jest, že se něco děje, býti přesvědčen o existenci někoho n. něčeho. „Věříš v boha?“ tázal se abbé. „Anebo več vůbec věříš?“ „Věřím ve vaši lidskou dobrotu.“ Šmil. Ona věřila i v zlého ducha pekelného, kterého Bůh na svět posílá, aby zkoušel lid boží. Něm. Žádný z věřících v Allaha a proroky jeho nebude odsouzen k věčnému trestu. Rieg. Nevěřil jsem na Boha, na Ježíše Krista. Havl. Což, tys neznaboh, ty ani na čáry nevěříš. Linda. Vysmívá se andělům a svatým, na duchy a vodníky jen věří. Staš. A člověk zas věří na kvítí. Vrch. Vykládalť si všechno ziskem, nevěře v nezištnost a obětivost. Jir. Nevěřila Svatovíta ani čerty. Puchm. D (komu, čemu co; co, čemu, več) býti přesvědčen o pravdomluvnosti někoho, o pravdivosti něčeho, býti si jist, že něco je pravdivé, správné; přikládati někomu n. něčemu víru. Tomu všemu, co si lidé o něm vypravují, nevěřím ani za mák. Pfleg. Mluvil jsem a nevěřilo se mi. Jan. Dětem zůstal [zloděj] hrozným, byť již i byly nevěřily, že má v pytli děti. Něm. Král zavrtěl hlavou, nechtěl tomu věřit. Erb. Nevěřil jsem, že Tomáš udělal vše úmyslně. Mah. O člověku bleskem zabitém věřilo se, že tělo jeho nezetlí. Krás. Nevěřil v to, co mluvil. Hál. Národ, který by věřil v takovou pověru, nemohl [by] být počítán mezi národy kulturní. Lang. Vidí, vidí — ha, co vidí, sama tomu sotva věří! Erb. Ona plakala, že jí nevěřím. Mácha. Některé to měly za lichý klep, jiné věřily Potockým. Svět. Sytý lačnému nevěří. Přísl. Dóbková vyvrátila oči k doktorovi a věřila mu na každé slovo. A. Mrš. Rád bych, ženo! rád bych já věřil tvému slovu. Erb. Bylo vůbec veřejným tajemstvím v Praze, že v Nár. Listech se Rukopisům nevěří nepokládají se za pravé. Herb. V Nildinu lásku a věrnost věřil jako v evangelium. Preis. Hospodářství bez kalendáře jest, věřte mi to nebo ne, jako život bez lásky. Rub. Věř mně, starouši, tak to je! Herrm. Je mi protivná. Věřil byste? Zey. A věřte, Irena je hodná, tuze dobrá žena. Jir. To věřím, vám je tu dobře jsem přesvědčen. Svob. D (v koho, več, čemu, hovor. na koho, nač) míti důvěru v někoho n. v něco, vkládati důvěru v někoho n. v něco, spoléhati na koho n. nač, dáti na koho n. nač, přikládati váhu, víru někomu n. něčemu. Vy jste mě učila v sebe věřit. R. Svob. Já v tebe věřila, Jíro. Hál. Věřte jenom v rozum můj. Sab. Však Talafús, ten nezná nebezpečí a věří odvaze a svému meči. Jan. Bylo to poprvé, kdy si Bureš netroufal a kdy nevěřil svalům. Svob. Já, milostslečno, nic na ně [lékaře] nevěřím. Něm. Žid nevěřil na proroctví a měl pevně za to, že ho ochraňuje bůh Starého zákona. Vanč. Na báchorky, na pověry, které leckde ještě žily, naši nevěřili. Rais. Matka moje věřila ve sny. Tyl. Tamější lid věří dost na papeže. Mach. Paní Poláčková zrovna věřila tak na pláč, jako paní Vendelínová na pot. Herrm. D (komu, na koho; čemu) důvěřovati někomu, býti si jist spolehlivostí, důvěryhodností někoho n. něčeho. Kovanda svému [novému] čeledínovi dlouho nevěřil. Baar. Roztrpčen pronásledováním kolikaletým, nikomu již nevěřil. Jir. Byla tak dobrá, tak všem lidem věřila! Zey. Mrštinovi není co věřiti. Šmil. Jen mu tuze nevěřte; on má pro své ouzké pole tuze široký pluh. Rub. Na sebe, na sebe jenom věří Němec. Havl. Blázen, kdo vodu řešetem měří, a horší, kdo ženské věří. Čech. Nikdo o tom nezví, od které doby si ti dva nevěří, neb věří. Svět. Málkovi si vždycky upřímně navzájem věřili. Rón. Ani vlastní manžel, zavadiv o ni pohledem, by si nebyl věřil, že je to ona. Svět. Ó běda, mám svým očím věřit? Vrch. Když pak na míse zůstalo jich jen šest [lívanečků], nevěřil jsem svým očím. Šim. D býti přesvědčen o něčem, míti pevný názor o něčem n. na něco. [Farář] věřil, že dává [kyselo] sílu. Jir. O bozích svých věřili [staří Řekové]‚ že jsou to páni velmi veselé mysle. Ner. Věřila věrou dítěte ve vliv svého chování na matčino zdraví. R. Svob. Já věřím — věřím a nepřestanu věřit, že pýchou bude zvolati: Čech jsem a Slovan! Rais. Věříme, že byl lyrik Nebeský ženám a dívkám své doby nad jiné sympatickým. Vrch. Já věřil, každý národ s svobodou že myslí stejně. Ner. Nemocní mají právo věřit v uzdravení. Všichni na ně věří, ale ne všichni to říkají. Wolk. D býti naplněn důvěrou, vírou v dobrý vývoj něčeho, v uskutečnění něčeho dobrého n. kladného. Humor není křeč, nýbrž životní moudrost, která věří v život přes všechny jeho těžkosti. Čteme. Nebály se, pracovaly na svém a pro své děti měly česť a věřily v budoucnosť. Herb. Netroufala si ani v tolik štěstí věřiti. Svět. On věřil ještě, řekněm, v lepší doby. Mach. D míti náboženskou víru, přijímati vše, co některá církev předpisuje. Byl to ten zvláštní stav nejistoty, pochybování, má-li věřiti [seminarista] či ne. Baar. Kdo věřil, rychle bibli otevíral. Vrch. Ten strašný rozpor mezi tím, co se k věření předkládá, a tím, jak se žije. Mach. Má nejen přičinlivého, ale také zbožně věřícího kostelníka. Čap. Ch. Co má katolický křesťan věřiti, je krátce obsaženo v „apoštolském vyznání víry“. Podlaha. Syn doby, která nevěří. Vrch. Víte co, Petříčku, povídám, věřte si nevěřte si, ale přede mnou takhle nemluvte. Jir. D (koho) dial. prositi. Věřím pana strýčka a paní tetičku, aby nám za zlý neměli, že jsme do jejich domu vstoupili. A. Mrš.
 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 915 

Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 915