- věděti ned. (praes. vím, víš, 3. pl. vědí; imper. věz, vězte; přech. věda, příč. věděl) (co, co o kom n. o čem) míti o někom n. něčem vědomost a moci to kdykoli vybaviti a vyjádřiti, míti něco v mysli, v paměti, ve vědomí, býti s něčím seznámen. Zdali tomu před věky tak bylo, to nevím. Rub. Každý začátek je těžký. Vím to ze zkušenosti. Prav. Vypravovala jim při tom, co věděla od babičky. Prav. Nevíš, kde zde přítel [můj] leží? Ner. Vědělo se, že vláda s ním vyjednává. Sab. Proč se s posledním [milencem] rozešla, neví se. Stroup. Kdy se dočkáme cestovatelů do Ilirska, o kterém tak málo víme? Havl. V Jiřicích o světě takořka ani nevěděli. Třeb. Ó já vím mnoho, o čem jiní nevědí. Šmil. Každé děcko vědělo, proč nová vrchnost dědu Kozinovu vzala rychtářství. Jir. Věz, že kreslím Slováky větším dílem moravské. Preis. Vímť, že se děláním zlata obíráš. Tyl. „Pouhý zvyk,“ usmál se, „ani jsem o tom nevěděl.“ Zey. To bylo to poslední, čeho si ještě přál vědět. Baar. Vím a věděl jsem vždy dobře, že je to pošetilost. Čech. Dříve bych rád věděl, jak to dopadlo s tím klepáním. Jir. Vím, jak hlínu měnit v zlato. Zey. Jak to víte? Pfleg. Já o tom víc nevím. Pfleg. A pane Jene, nevím, co je s chlapcem. Jir. Nic na ni [Helenku] nevěděla. Jir. Upřímo se ho zeptal, ví-li na mne jaké kacířství. Jir. Ani o sobě nevěděli a přišli. A. Mrš. Aspoň vědí, na čem jsou. Bozd. Nikdo neví, co nám přinese budoucí doba. Havl. To víte, člověk nikdy neví, co se může stát. Rais. Kdož z nás ví, zda pout budoucí vesele tak uhlídá? Sab. Pán stojí, nevěda co chtěl. Erb. Babička se rozplakala; nevěděla, co má dělat! Něm. Nevěděla, kam s očima, kam s rukama, kam s celým tělem. V. Mrš. Má peněz, až neví kudy kam s nimi. Herb. Černé oči, tvrdě spíte, o mé lásce víc nevíte! Ner. Že truchlí? — pro mě? — pouhý sen! Ta dávno neví o mně. Mácha. Nemocný nejen že dýchá, ale také ještě trochu o sobě ví je při smyslech. Jir. Deset dní jsem o sobě nevěděl byl v bezvědomí. Tyl. Ano, vím už, kolik uhodilo. Štol. Ruka se chvěje, neví patrně, po čem sáhnouti dříve. Vrch. Večer se octli v černém lese, z něhož nevěděli kudy kam. Mateříd. Hejtman Řehořec nevěděl, kde mu hlava stojí. Vrba. Ale Strejda věděl, jak na lidi. Kolář. Tak, abyste věděl, bydlel jednou u nás jistý signor Miccio, student. Ner. No, tak víte co, pane Hvižďálku, přineste mi tu roštěnku. Šim. Víš co, Frantíku, počkej zde na té straně na mne. Hál. Co vy víte, vy ste chlapci protivá mně. Herb. Něco jako stesk se v něm ozvalo a nevěděl příčinu. Zey. A nyní víš, mistře, úmysl můj. J. z Hv. [Babička chtěla] věděti všemu konec i začátek. Něm. Kdo by nějakou překážku věděl, nechť ji ohlásí na farním úřadě. Mrš. Vavák se doptává, nevěděl-li bych mezi známými o nějakém vhodném místě. Jir. Vím pro vás ženicha. Neč. Nevěděl byste nevěstu pro mého syna Petra? Staš. Také barvu sukně vím. Svob. nov. Lidé nevědí ani dne ani hodiny. Herb. Víme radu jedinou. Bozd. Běda, nevím sobě rady. Vrch. Kde je tatík? Ale čert ví! nikdo neví. M. Han. Kačena věděla čerta, co je fajtón. Herrm. Čert houby ví, co Pánbůh dá. Herrm. A ďas ví, jaké úřady povstanou. Herb. Ponechal jí [postavě] přes všechnu vyrudlost nevím jaký ideální nimbus. Zey. V jeho tónu spočívalo nevím co hrozebného. Svět. Já bych ji nedal za nevím co. Šmil. Překlady prý pořízeny z jazyků francouzského, anglického a co já vím jakých jiných. Kos. Ten bujný život vám nesvědčí, bůh ví, nesvědčí Bůh je svědkem, opravdu. Čech. Tak Bůh ví, co s ním [psem] budeme dělat nikdo neví. V. Mrš. Ví sám milý Bůh, jak to tam zase jednou dopadne. Vrba. Stál, nemluvil a myslil ví bůh nač. Win. Teď by s ní šel kdo ví kam. Rais. Čekám naň, kdo ví jak dlouho. Pfleg. Ale to služebnictvo ji [kněžnu] roznáší, jakoby kdo ví jaká byla jako by byla špatná, zlá. Něm. Pomyslete si, zachází Bůh ví s jakým člověkem. Havl. D dáti věděti oznámiti. Odstraním písaře, aby ničeho nepozorovali, a pak vám dám vědět. Svět. Nikomu o sobě nedá věděti. Prav. Všude pak se dalo věděti po dědinách, kde byla voda, aby lidé dávali pozor po takovém a takovém kačeru. Herb. A Roháčovi dal Žižka v té věci svou vůli věděti. Jan. Všichni dohazovači, jimž dala vědět, že syna na grunt ženit chce, [se] zhrozili. Pitt. D Expr. (zejm. víš, víte) vyjadřuje formálně zdůraznění, naléhavost a pod. toho, co je vyslovováno. No víte, ta srdečnost — to musím říc’ — ta je vám ke cti. Ner. „Ale živá duše ať se nedoví!“ „I to víte,“ odvětila tato. Štol. To víš, že jsem opatrna. Just. Tento Balát [k němuž chlapci šli]‚ víte, je s odpuštěním švec. Herb. „No, víte,“ mínil Liška, „takovému nebohému člověku bych to ze srdce přál.“ Svob. A ještě něco od sestry musím přinést, víš, ten ubrus na stůl, víš s tím vyšíváním. Svob. Moje žena, víš, je trochu nakvašená z prudka. Klášt. A děti, víme, půjdou po žebrotě! R. Svob. Krátkou svou rozpravu tuze rád začíná významuplným, táhlým „kúš!“ a končí vždy výrazem všeobsáhlým: „to víš!“ Ner. D to se ví expr. vyjadřuje zdůrazněný souhlas s něčím, přitakání, zdůraznění něčeho samozřejmého, jistého; ovšem. Že nerozumíš? Toť se ví, že ne. Protože bys tam nebyla. Hál. Toť se ví, že pojedeš! Rub. Toť se ví, že to [loučení] zalili. Čap. Ch. A její ženich, to se ví, ji nechal sedět. Šim. Sedaly na hladinu [mušky]‚ a to se ví, střevle hned po nich. Tomeč. D nevím, to bych nevěděl vyjadřuje pochybnost, odmítání. Nevím, nevím, hochu, toto tvé rýpalství se mi pranic nelíbí. Svět. Jestliže toho nebude chtít [vdova za muže]‚ pak již nevím. Svět. Jestli nepadne dnes, tak už nevím. Lid. nov. „Márinka, zde ho odpros za to, že jsi ho urazila.“ „To bych nevěděla!“ ani mě nenapadne! Hál. D Zast., lid. míti schopnost, býti s to, uměti, zprav. něco vykonati. Nikdo nevěděl podati jim zprávy, kdy by pantátu Hrabce viděl. Herb. Ale věděl na všechno znamenitě odpověděti. Olb. Jak přišla do mé ruky vlastní kniha moje, dnes nevím ani říci. Vrch. Ví si pomoci. Prav. D (co) uměti, znáti. Na každé slovo věděl odpověď. Čap. Ch. Já prostý venkovan nevím odpovědi. Šmil. Staří předkové naši věděli jméno každé hoře, každému lesu. Tomek. Nevíte jména svému hoři. R. Svob. Každému děvčeti věděl nějakou hanu. Kos. D věděti se (jakým n. jaký) zast. a kniž. uvědomovati si něco, cítiti se, býti si vědom. Kdo se věděl vinným, odsoudil se sám. Schulz. Madrána oddala se několik minut úplné rozkoši věděti se v jistotě. Zey. Na to odpověděl Hus, že nevěda se vinna smrtelným hříchem pomoci jeho [kněze] nepotřebuje. Helf. Bláhový, vznešený stav; vím se gentlemanem. Wei. Kocour se ví, sotva že první kočku zhlédne. Hilb. Vždyť řeka nahlíží až k hloubkám svého dna, a už se celá ví a celičká se diví. Vrbová. — V. t. vědění.
|
Zobrazeny karty 1-3 z celkem 1772
Zobrazeny karty 1-3 z celkem 1772
|