• věznice, -e f. místo n. budova k odpykávání trestů vězení. Kdo bude při žebrotě postižen, propadne trestu vězení v městské věznici. Arb. V pondělí ležel v separaci číslo páté krajské věznice jičínské na pryčnách Vojta Kaliba. Rais. Přen. Vymaňuje se [lidstvo] úsilně z věznice ducha, z temnice myšlenky, z žalářů těla. A. Proch. D Zast. vězeňkyně. Po knězi přitrousili se do vězení dolejšího všichni vězňové a věznice. Win.
 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 71 

Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 71