• vak, -u m. poněk. zast. obal z nějaké tkaniny, kůže a p. na přenášení n. uchovávání rozličných věcí, tlumok. Druhý den ráno přijelo služebnictvo, pak vozy panské, na nichž naloženy byly vaky a bedny. Něm. Sebral šubu, vak i hůl, dal „dobrou noc“ a odešel. Svět. Na rozkaz Rohrbekův vyňal jeden z jezdců z vaku bochník a podal jej ženě. Jir. Žádný se neodvážil vylézt ze svého spacího vaku pytle. Rozhlas. Voj. plovací vak. D součást živočišného n. rostlinného těla v podobě vaku. Za čas přijdou pštrosi a klokani s vakem na břichu. Bass. Vaky podoční, lícní i podbradkové na tváři berlínského advokáta zachvěly se. Šal. Zool. vzdušné vaky (u ptáků) zvláštní tělní dutiny naplněné vzduchem; plicní vaky zvláštní dýchací orgány pavouků; šípový vak součást pohlavního ústroje břichonožců, zvl. plžů. Bot. zárodečný vak, klíční vak hlavní součást rostlinného vajíčka.