• vana, -y f. velká nádoba na vodu sloužící ke koupání, mytí, praní. Ejhle! na zemi vana, ve vaně pudlík a paní i služka mejou ho jako mouřenína. Paleč. Verunka do vany pradleně házela prádlo. V. Mrš. Mýdlo ve vaně, ryba v potoce, bohaté děvče pro chudého milovníka jsou samé kluzké věci. Rais. Rádl a lidé jemu podobní upadají do Skyly jen proto, aby se vyhnuli Charybdě; a vylévají rádi s vanou i dítě. Šal. D jiná nádržka v podobě vany n. něco tvarem podobného vaně. Sklo vyrobené ze sklářského kmene, roztavené ve sklářské peci nebo vaně. Týd. rozhl. [Dva těžké suterény] tvoří mohutnou a vyztuženou železobetonovou vanu. Lid. nov. Zeměd. vana sýrařská v níž se zahřívá mléko na teplotu potřebnou k sýření. Chem. pneumatická vana k jímání plynu. Zem. sníženina na povrchu zemském, se všech stran obklopená úbočími, kotlina.