• veřejně (dial. vejřevně) adv. k veřejný; přede všemi, před mnoha svědky, na veřejnosti (op. soukromě, tajně). Každý má právo vyznávat soukromě i veřejně jakoukoli náboženskou víru nebo být bez vyznání. Ústava. Rudolf nařídil, by královská mrtvola [Přemysla II.] po delší čas s odhaleným obličejem veřejně vystavena zůstala. Mik. Běžela hned ku králi, aby to dal veřejně oznámit. Něm. Východní obyčeje přikazují ženským, aby se veřejně bez hustých závojů neobjevovaly. Ner. Farkas [houslista], který zůstal starým mládencem, vystupoval veřejně už jen řídce. John. Tak ovšem jen veřejně se mluvilo, potajmu lidé zcela jinak soudili. Svět. Když nepravost a nespravedlnost spatřím, tajně i veřejně ji pronásleduji. Sab. Já veřejně tvou Lauru políbil. Vrch. Byla by s to, na to děvče jít a třeba veřejně mu vyčinit. Šim. A což kdyby mi někdo veřejně do očí řekl, že jsem podlý chlap? Čech.
 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 228 

Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 228