• veličina, -y f. číselně vyjádřená n. vyjadřitelná hodnota. Měl rád cifry, ale jen jako matematické veličiny. Schein. Člověk takový, jenž žádnou zásadu pevně nedrží, jest jako měnlivá veličina. Durd. Smiřme se tedy s tímto skutkem dějin jako s veličinou nepřemožitelnou. Herb. Snad to vše byla nějaká zdravá reakce proti našemu abstraktními veličinami zmatenému životu. Mah. Mat., fys. kvantitativně (číslem) vyjádřená vlastnost skutečných n. pomyslných útvarů. D člověk ve významném postavení. Kovář i pastýř, oba byli ve vsi veličiny nemalé. Hol. Věděla, že je tím vinna jeho pasivní povaha, jeho plachost, jeho nechuť k nadbíhání společenským veličinám. Č. Jeř. Vešli jsme do společnosti místních veličin s náležitým sebevědomím. Lier. Děkan už je vlastně odstavená veličina, ani v konsistoři nezasedá. Baar. Z okresů nám naprosto cizích dosazuje [inspektor] své milce — obyčejně veličiny velmi pochybných kvalit. Štech. Růst sportovních veličin nesmí být již vydupáván penězi. Ml. fronta. D Zř. hodnota, velikost. Při vší nesličnosti formy jevívá se u něho na nejednom místě tu přirozená svěžest a jemnost myšlének, ba i ráznost prostořeká, tu zase jakýsi vzlet epický, jemuž jisté veličiny upírati nelze. Pal.