- ven adv. z vnitřku nějakého prostoru směrem pryč. [Tabákový dým] valil se v modravých obláčcích ven. Šim. Král slyše pláč i reptání v lidu, netroufal sobě z hradu ven. Pal. „Jsou hodiny naši páni?“ odbyl ho Holub a pádil ven a všichni za ním. Jir. Nikdy neví, je-li jeho zákazník pro nebo proti, a tak nejlíp, když mu to jde jedním uchem tam a druhým ven. Lang. Ven z těchto míst! Zde ducha mého tísní stesk nevýslovný. Čech. „Ven s ním, — vyhoďte ho,“ křičeli jiní. Jir. Hoj, Němci, ven s tím praporem, na němžto volnost psána. Ner. Ven meče, přátelé! vytaste. Svob. Hlavu vzhůru, ramena na zad, prsa ven — dál už nechci ani popisovat vypnout. Ner. Nevrle hledím oknem ven. Ner. Milenka kouká z okna ven a smutno, smutno kolem. Hál. Nechoď, dceruško, k vodě ven. Erb. Vyroníme, vyzvoníme smutek z hlavy ven. Čech. Z očí široce rozevřených zářilo jí ven štěstí. Baar. D na venkov. Chudák paní rešpicientová. Čeká se do kouta, a včera její pán dostal písemnost, že musí ven, z Prahy. Herrm. Pomyslete si, zrovna poslední den měl školu — pak chtěl někam ven — snad ke strýci fořtovi. Šim. Hned na to musila Lizinka nakvap ven, k umírající tetě do Klatov. Ner. A když zasvítal osmý den, král musí jíti s vojsky ven: Na nepřítele! do boje. Erb. Aby paní nepřekážela v domě, dali ji ven na vychování k jedné tkalcové. Něm. D přijíti ven (s čím) ob. expr. prozraditi něco. Hudělal pangrot a tak to přišlo ven. A. Mrš. Přijde-li to ven, poroučím se, má zlatá hlavičko! Šmil. Je po legraci. Už to puklo. Je to ven s Křovicemi. Jir. S úsudkem hned každým ven smíš, řekni ho jen s drzým čelem. Vrch. D ven (s čím) hovor. expr. řekni, prozraď, řekněte, prozraďte něco. Tak čerstva, ven s tím, víte, že pospíchám. Baar. Tedy s pravdou ven. Maria. D s barvou ven ob. expr. přiznati pravdu. Zajdu k hostinskému a musí s barvou ven, konejšil Říha rozzlobené sousedy. Šmejc. Sedmera se potil. Nechtěl s barvou ven. Baar. S barvou ven, vím všechno, jen vaše pohnutky neznám, vy potměšilý! Lier. Konečně se osmělil Prokop s barvou ven. Tůma. Ale brzy vyšel s barvou ven. Staš. D býti ven (z čeho) expr. býti mimo něco, venku z něčeho, zvl. mimo něco nepříjemného, býti prostý, svobodný něčeho. [Lipánci] byli už ven z hlubiny. Tomeč. Přišel v sobotu večer se zprávou, tak že je páter Třepický už z řetězů ven. Jir. Do večera byla většina kuřat ven vylíhla se. Hovoř. Nemohl se toho ani dočkat, až ji bude mít „ze školy ven“, aby ji dal do učení k Palouckému mistrovi až vychodí školu. Svět. [Mnozí] myslí, že čtení básní je jakousi nemocí nedospělého věku, a proto o sobě rádi a ne bez chlouby praví, že jsou „z toho ven“ nad to povzneseni. Jir. Konečně byli z dluhů nadobro ven. Rais. Mrtvil v sobě zlost a přemýšlel, jak z toho ven. A. Mrš. „No mlč, už jsem z nejhoršího ven,“ těšil farář malého Hilmu. Jir. Všude se chlubila, že si ji pán vezme, a teď jí sklaplo. Teď ho ostouzí a on neví kudy ven! neví si rady. R. Svob. Vida, jak uvázla a jak nemůže z rozpaků ven, pochopil, co ji zarazilo. Herb. D ven a ven zast. a kniž. veskrze, vesměs, venkoncem. Ale Iliodora z příčiny ven a ven jiné praví, že je Pilipaninec blázen. Vanč. Ukázalo se totiž, že onen Leo Taxil byl ven a ven bídný podvodník. Čap. Ch.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 527
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 527
|