• veto, -a n. (v politickém a veřejném životě) právo veta právo vznésti odpor proti nějakému rozhodnutí a tím je učiniti neplatným. Ústava, kterou vypracovali girondini, se spokojila s konstituční monarchií, králi ponechala právo veta proti rozhodnutí sněmu. Děj. Překazil, [ředitel] svým vetem zřízení čtvrté třídy měšťanské školy. Skác. D Řidč. zákaz, odepření, odpor vůbec. Jazyk sám má jisté meze a klade velitelsky své veto při nejmenším jen přehmatu. Vrch. Ty budeš Adéliným tribunem, dávám ti právo veta. J. Havl. Snad by tu dovedlo krutě překážet mužovo veto. Rón. Nejdéle ze všech vydržela jsem to [chodit s babičkou po kostelích] já, ale jednoho dne řekla jsem také své veto. Kytl.
 Zobrazeny karty 1-40 z celkem 40 

Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-40 z celkem 40