- vlajka, -y f. prapor připevněný k žerdi lanem. Z vikýřů a z věžních oken drobné vlajky vlají. Heyd. Z vody, kde se míhají plachty a vlajky lodí, zalétá sem ruch lidského shonu. Vrch. Zrovna taková byla dnes jeho loďka. Lehká, vyfintěná, měla fábory, vlajky. Hál. Povstali sedláci a vztyčili rudou vlajku a vytvořili baltringenský houf. Engels-J. Bílý. Až dennice nad mořem svitne mladá, pozdraví bohdá vlajku svobody! Čech. Chování se vídeňských Čechů, ať už ve službách Luegrových, ať pod vlajkou nacionalismu — to už je přímo národní samovražda. Mach. Přen. Tvá vlajka [umělcova] posud bez poskvrny stojí, škleb větrů nezná, blesků záplavu. Vrch. [Vítr] z jeho dlouhých, hustých šedin robil si vlajky. Preis. Ty vaše [písařovy] ničemné kudrlinky a vlajky [se] naprosto nehodí k vážnosti sporného spisu ozdobné tahy. Čech. Veř. spr. státní vlajka vlajka v státních barvách jako oficiální symbol státu. D Mysl. převislá srst na oháňce dlouhosrstých psů. D Vlajka někdejší česká fašistická organisace uplatňující se hlavně za nacistické okupace.
|
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 111
Zobrazeny karty 1-50 z celkem 111
|