• vlek, -u m. vlečení, tažení. [Společnost obstarávající] vlek člunů a vorů na Vltavě a Labi mezi Prahou a Lovosicemi. Vlastiv. Pro vlek lodi byl buď jen na přídi kůl, nebo i na zádi. Vaněček. Vzali Vondrejcův člun do vleku. Čap. Ch. Jak Jiří saň, potáhne [člověk] ve svém vleku prý bídu, nemoc za sebou. Vrch. Přen. V roku tichém vleku já sám ji [knihu života] dále píšu. Klášt. Hlemýždím vlekem míjel potom v dusném tichu den velmi pomalu. Vrba. D (ve spoj. býti ve vleku, dostati se do vleku a pod.) silný, naprostý, ničím neomezený vliv. Náš český naturalismus byl jenom nevalně přímo ve vleku Zolově. Vodák. Purkmistr Slaba se ocitl ve vleku Matiáše Buffky. Vrba. Divím se, že se dáváš tomu člověku do vleku. Staš. Učitel je buď ve vleku fary, nebo nadučitele. Sokol. D řada lodí bez vlastního pohonu navzájem spojených a vlečených parníkem. Zadržely a prohledaly vlek pěti člunů. Lid. nov. Tyto [plavební komory] bylo třeba budovati větší, aby bylo možno jimi proplaviti nejen jednotlivé čluny, nýbrž celé vleky. Zprávy veř. sl. tech. Je umožněn průjezd [propustí jezovou] i velkým vlekům o 1000 až 1200 tunách. Lid. nov. D Mysl. slang návnada, zpr. čerstvě postřelená drobná zvěř n. její vnitřnosti, vlečená lesem k přilákání škodné. Možno také čekati [na lišku] v zimě při újedi, k níž táhneme vlek. A. Břez. D Zast. vlečka šatů. Byla v řasnaté roucho s dlouhým vlekem oblečena. Klicp. [Za třemi králi jde] někdy i několik služebníků, králům uctivě vleky nesoucích. Pichl.