• volati ned. (o člověku) vydávati mocný, silný hlas, zvl. k dorozumění s někým na dálku, hodně hlasitě něco mluviti, oznamovati, hlásati. Do noci [zalétlo] znamení polních trub, u vozů ponůcky volaly. Jir. Všude jí bylo plno, volala i přes celý sál. V. Mrš. Zvenku zazní volání a zvonění. Ner. Srdce mé tlouklo, jako by ono chtělo cosi volati v mou skladbu. Jes. Volali na sebe přes pole. Hál. „Pantáto!“ volal na hospodského, „doneste nám pivo.“ V. Mrš. „Dívejte se, babičko, co nám slečna Hortensie dala!“ volaly všechny [děti] najednou. Něm. „Vy se pěkně, strejče, modlíte!“ vesele volala naň Voralka. Rais. „Buď s tebou Bůh!“ tak za ním volala. Zey. Volal z houštiny nahoru na val. Jir. Ostatně se čítají jenom osoby bez volání jmen. Havl. Volám v háje v lesy: můj miláčku, kde jsi? Sab. Selka vyběhla na zápraží, křižujíc se a volajíc na syna. Třeb. Volala v úzkostném napjetí(sic!), je-li na některém z vozů Janek z Boru, rotmistr. Jir. S okna vězení volal, že Viklef, Hus a Jeroným byli nevinni. Goll. Mám mlčeti či volat v ulicích, co oči moje vlastní viděly? Zey. Tou dobou zněl hlas volající v poušti celým Israelem, Jan Křtitel plnil všechny duše nadšením. Zey. Hlas delegáta se podobal hlasu volajícího na poušti marně. Ml. fronta. Všickni volali vzácným hostům „vivat!“. Jir. Dejte volati trhem, ať všichni vzhůru jsou každou hodinu! veřejně vyvolat. Jir. Nebylo odpočinku a ani času volaného ponocným a odbíjeného kovovými srdci. Studená. Ani kloudně volat neumí [nový vápeník]. Baar. Přešlo první a druhé volání, licitoval jenom Abrámek. Soudce ohlašuje třetí volání (při dražbě). Šmil. Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Přísl. Ano, volám to celému světu s nejhlubším přesvědčením tvrdím. Pfleg. Náš jazyk je krásný jako jiný, začali volati [mnozí učení a moudří mužové]. Herb. Přen. Zvuk flétny volal snivě z dálky. J. Kvap. Hasičská trubka děsivě volala. Rais. Skřípání kol a volání sirén. Mart. Přen. Z každého koutu nouze volá. Ehrenb. Jeho zdraví bylo zřejmé a volalo hlasitě na každého. R. Svob. Kostnaté, upracované ruce [stařeniny] hlasitě volaly, že se ta žena uměla drsným, těžkým životem protloukat. Rais. D (koho, na koho) někoho oslovovati a tím ho přivolávati, zváti, vábiti, k něčemu hlasitě vybízeti, vyzývati. Rozběhla se ke dveřím, volajíc Václava hlasitě jménem. Čap. Ch. „Maruško!“ volal ji tiše otec. Jir. Děti volaly babičku, aby jen šla. Něm. Nač ho J. Milost asi volá. Jir. „Poroučíte!“ ozval se volaný. Krás. Mrština jej volal k sobě do komory. Šmil. V tom pootevřela stará šafářka dveře a volala Matějčka, aby šel. Jir. Prodavači na jarmarce rádi ho viděli, volajíce na něj, aby jim dal počinek. Erb. Mužové polekáni volají, aby déle neprodlévala. Vanč. Z hořícího stavení vynášela hořekující žena uzel chudých peřin a pecen chleba, volajíc na sousedky, aby jí pro Bůh pomohly. Jir. Muezzin je vyplašil, stoupaje na výši minaretu, by volal k modlitbě. Zey. Snažně, skoro s pláčem volal každého, kdo shání mamon, aby ho nechal, aby se modlil. Jir. Slyšel její zoufalý hlas: „Jiříku — vzpamatuj se“ — jenž ho ze mdlob do života zpátky volal. Baar. Doktor volal choť svou nejsladšími jmeny k životu. Šmil. Volají [matky] boží soud na ty [původce války]‚ kteří je připravili o muže a syny. Mach. Bylo mi pořád, jako by mne domů něco volalo táhlo. Ner. Voláme na slovíčko mladé chovatele králíků. Týd. rozhl. Volal Boha za svědka, že nemá při sobě žádných čar a kouzel. Zey. Ďábla volal, aby jej vyprostil. Jir. Pak začal Šotka volat a zaříkávat. Erb. Dovedou zlato dělati a duchy volati vyvolávati. Jir. Přen. Muzika o posvícení volala, vábila. Jir. Rodná země na mne volá teď, bych mladý život za ni nasadil. Zey. Chlapecký věk, studentská léta všude se tu hlásily a volaly na něj. Jir. Naslouchám volání divočin. Včel. Zvonek s kostelní vížky volal k ranní mši. Šmil. Buben volá k útoku děvy volnosti. Čech. Zubři i losi byli blízcí vyhynutí. Začalo se volat na poplach. Týd. rozhl. D (koho do čeho, k čemu, kam) vůbec někoho zváti, povolávati, přivolávati, vyzývati někam n. k něčemu. I on měl sice vinohrady mezi jinými sedláky, avšak ke slavnosti ho nevolali. Herb. Štěpán sebou trhl, přisedla-li si k němu nevolána, aby si s ním pohovořila. Svět. Král Sigmund volal byl knížata i města říšská na sněm do Vídně. Pal. V staré historii české vidíme, že ve sporech domácích obyčejně některá strana Němce ku pomoci volala. Havl. Český vesničan onemocněv nevolá tak hned lékaře. Jir. Stařenka volala už kněze. Mrš. K čemu voláme policii? Arb. Nás volá kněžna k bojům vítězným. Wenz. Volal celý národ do zbraně. Pal. Voláni budou k obraně vlasti a víry své. Pal. Nemáte právo mne na soud volati. Zey. Volám vás k pořádku napomínám vás. Staš. Pánbíček mne nevolá a jsem přec taky ještě ráda na světě neumírám. Rais. Měl [mrtvý chlapec] pravé očko otevřené jako tatínek, a to se říká, že někoho za sebou volá. Něm. Dvakrát volali ho do ministerstva chtěli ho učiniti ministrem. Kal. Nevolá na trůn Oldřicha, nýbrž Jaromíra. Goll. Přen. Vzhůru tam, kam osud volá tě. Zey. Přišla doba, která ji volala na dráhu, k níž se byla připravovala. Pfleg. Jděte, kam vás volá povinnost! Vrch. Práce volala hospodáře. Baar. Odjíždím do vlasti své, kam mne volají rodinné záležitosti. Svět. Blížily se prázdniny volajíce ho domů. Podl. O nevolej neštěstí na sebe, přijde nevoláno. Svět. Nevíš, že tím nouzi voláš do stavení? Něm. Důležitější události naši pozornost k sobě volají poutají. Kou. Marně oko slzy volá, by si ulevila ňadra má. Wenz. Neměla jsem jí chudobu její na paměť volati připomínati. Zey. D úředně předvolávati, obesílati. Do kanceláře si mě dal volat. Rais. Všichni poddaní voláni byli, aby přišli do Kobylího. Herb. Nač je sem volali za svědky, když tu takhle soudí. Jir. D (oč, ke komu, po čem, po kom a pod.) hlasitě, naléhavě o něco žádati, prositi. Volala o vodu. Šmil. Přísahu chce, o přísahu volá. Jir. Slyšela jsem vás volat o pomoc. Zey. Turci řvali, na pomoc volali. Hol. Volali o pomstu. Vanč. Zmatek, výkřiky, volání po vodě, po lékaři. Jir. Volali po rychtáři. Třeb. Trpce plakala a neznámým volala jazykem po matce své. Zey. Volalo se po hudbě. Dyk. Slunce, slyš můj volající z hloubi k tobě hlas! Zey. Daly se do hlasitého pláče a volaly na světce a anděly ráje, na boha a na madonu vzývaly. Zey. Jdou volat k Bohu, aby odvrátil valící se neštěstí modlili se. Jir. K Bohu jsem za vás volala modlila se. Rais. Bázeň nás učí volat o milost. Hál. Láska k té opuštěné, k Bohu po staletí marně o spásu volající zemi. Zey. Ozvaly se hlasy volající po nápravě. Vanč. Voláme stále ještě po svobodě tisku. Ner. Problém je zde, po svém řešení volá a my jej musíme ať tak či onak rozřešit. Zápot. Pluk zoufale volal po doplnění prořidlých řad. Vrba. To by volalo k nebi o spravedlnost. Stroup. Krev nevinná volá o pomstu. Jir. Zakřikla syna, aby tak rouhavě nemluvil, že to volá až k bohu. Svět. Co Lammingerové páchali, toť do nebe volající. Jir. Zločiny Inocencovy už volají do nebe jsou příliš veliké. K. Schulz. Naše mzdy při tom volaly k nebesům byly velmi nízké. Šub. Podlaha takřka volala po věchtu a písku. Šim. Tak všelicos už u nich volalo po opravě. Preis. Přen. Ta maličká volá po zkušeném učiteli má zapotřebí zkušeného učitele. Ben. D (po kom n. čem) toužiti po někom n. po něčem. Dalekáť cesta má! Marné volání! Mácha. Srdce je vždycky, ach, srdcem jen dítěte — do stáří, do skonu volá si po matce. Ner. I v nejhlubší své skleslosti byla čistota ideálem, po kterém duše moje volala. Zey. Po tom srdci, kde věčně žíti budeš, nemusíš již volati. Svět. Se srdcem volajícím po lásce. Merh. Všecko volalo ve mně po vlastním štěstí. Kuh. D (koho, na koho) (hlasitě) oslovovati; lid. jmenovati, nazývati někoho. Nám líbí se velmi váš zvyk, lidi pouze křestním jménem volati. Zey. Kterak tě budem volat, když jsi chlap? ptali se někteří Karly. Něm. V sousedství bydlel pan strýček, tak ho všichni volali, ačkoliv nebyl nikoho strýcem. Něm. Volají mne Verunka Blaženovic. Něm. Takhle volají [děti] na své rodiče. Třeb. Znáte, co to, poběhlicí volánu býti odevšad? Heyd. D vyzývati k telefonickému rozhovoru. Vedle viselo telefonní sluchátko a u něho návod, jak se volá kancelář, sklepník, pokojská. John. Budou nás volat telefonicky. Čap. Ch. Nejhorší je to při volání z veřejných telefonních automatů. Týd. rozhl. D Dial. choditi na schůzku, za děvčetem. Kdybych přišel večír k vám, k okýnku, volat, neozveš se. Jir. Na Chodsku panuje starý zvyk „volát na divčata“. Baar. O Boží hod večer přijde chlapec k jejímu okénku „volát“ a děvče mu dá svůj dáreček. Šotková. D (o ptácích) hlasem se ozývati. Křepelka volá pod mezí a v háji sedmihlásek. Vrch. Kukačky volaly z lesa do lesa. Mrš. Ani ptáků si nevšímal — ani volání drůbeže. Baar. Vyletěl skřivánek z pole, teskně volá. Ner. Jeho hlas zněl jako volání sýčka. Vanč. Ozývá se jejich [koroptví] tichý a nenápadný tok, rušený jenom voláním svobodných kohoutků. Rozhlas. Mysl. vábiti vydáváním určitého zvuku, hlasu (mláďata matku n. opačně, zvěř sebe navzájem). D volati se lid. jmenovati se. Za svobodna jsem se volala Kalinová. Jah. Jak se volá jeho dědina. Ben. D (ke komu, oč, k čemu, nač) zast. dovolávati se někoho, odvolávati se na někoho n. nač. Na druhém místě volal se [Jiří] k sboru církevnímu, konečně pak volal se k nástupci Pavla II. K. Schulz. Míval obyčej dávati audience každému, kdo k němu o spravedlivost aneb o pomoc volati se chtěl. Pal. Jan nahlédl do knih, není-li možná volati se ku právu. Prav. Volám se k vašemu přátelství! Vlč. Také o Cheb nesnadnili se oba panovníci, an král Václav volal se k němu co k věnu manželky své. Pal. Mnozí z povinnosti té se vytahovali na nemožnost svou se volajíce. Suš. V. t. volání.
 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 1498 

Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 1498