• voluta, -y f. kniž. ozdobná závitnice v podobě spirály. Dolní polovinu návsi uzavírá kostel štíhlého průčelí s barokními volutami. Lang. Černé dýmy dělových střel stoupají ve volutách, pak v dálce vybuchují. H. Jel. Výtv., arch. spirálovitý závitek plasticky modelovaný v hlavici ionského sloupu. Dekorační prvek v sochařském i grafickém užitém umění.
 Zobrazeny karty 1-28 z celkem 28 

Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-28 z celkem 28