• vražda, -y f. úmyslné, zločinné zabití člověka. Vraždy a loupeže plnily Řím. Mach. Teď jakby někdo k vraždě nůž si brousil. Vrch. Mne pojala lítost, jako bych byl vraždu spáchal. Něm. Dopustila jsem se vraždy. Potrestejte mne! Jir. V dědinku jim rodnou vpadli Turci, vše spálili a pohubili vraždou. Krás. Dnes rozumíme pod „fémovou vraždou“ úkladnou politickou vraždu. Ml. fronta. Přen. A zavrhnouti ji: toť jest dokonce vraždou její duše. Prav. Práv. zločin, jehož se dopouští ten, kdo proti určitému člověku v úmyslu, aby ho zabil, jedná tak, že z toho vzejde smrt tohoto n. jiného člověka. Vražda úkladná, vražda loupežná. D Zast. nepřátelství. Tím nenávist a vražda mezi oběma národy jenom hloub se vkořenila. Čel.
 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 238 

Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 238