• vrba, -y f. keř n. strom rostoucí na vlhkých místech. Po březích mládly štíhlé olšiny a stárly mdle zelené vrby. Třeb. Na stoku dvou řek stojí dutá vrba. Havl. Vsaď na osamělý hrob můj vrbu. Zey. Poseděl hodinku v malém parku před jezírkem, odstíněným smutečními vrbami se svislými větvemi. Čech. Vy mi malujete straku na vrbě, táto! namlouváte něco nepravdivého. Klost. My nejsme tak hloupé, abys nám mohl ukazovat straky na vrbě. Něm. D Dial. Kluci radostí stavěli vrbu stavěli se na hlavu. A. Mrš. Hoši na drnu metali kozelce, stavěli suchou vrbu, chodili po rukou. Baar. A hned udělal suchou vrbu, jak se říká stojce na hlavě. Sekora. Bot. rod dřevin z čeledi rostlin vrbovitých, Salix; vrba bílá.
 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 291 

Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 291