• vyvolávati (co) ned. hlasitě volati, nahlas (s citovým vzrušením) pronášeti, vykřikovati něco. [Kantor] v té opici pořád vyvolával: „Včeličky, dušičky!“ Jir. Svolával rodáky a sousedy své a hlasitě vyvolával, co se mu stalo a co on učinil. Lum. „Povodeň — povodeň se žene!“ zděšeně vyvolává toulavý Zajíček s cesty nahoře pod Vinohrady. Koudelák. Chlap starý jal se tak vyvolávati a tak divně mluviti, že všechen dvůr se sbíhal. Jir. Přijde třeba k Vojtíškovi pán. Nazdááár, radostně vyvolává Vojtíšek. Lid. nov. „Kokokokoko kdák!“ slepice na zahradě hlučně vyvolávala. Rais. Netoliko Vratislavovi samému, nýbrž i manželce jeho Svatavě polské vsadil arcibiskup v kostele při slavné mši korunu na hlavu při hlučném vyvolávání slávy a zdraví od shromážděného panstva a duchovenstva. Zl. Praha. D hlasitě uváděti v známost, veřejně ohlašovati, oznamovati něco. Potom hned, když zvětřil [fořt] co a jak, začal vyvolávat cenu každé hromady jednou tak vysoko. F. B. Vaněk. Hlas strážmistra četového vyvolával jméno po jménu. Jir. Bohumila hlasem už ochraptělým počala vyvolávat obdarované. A. Mrš. Rychtářové městští tři chodili s lešení do radnice vyvolávat jména, jak po řadě odsouzenci měli následovati. Herb. Každá stanice změní osoby, jen vytrvalý průvodčí se neúnavně proplétá spletí těl, hlasitě vyvolává jména zastávek. O. Gat. D (koho zač) zast. provolávati, prohlašovati někoho něčím. K jeho [kurfirsta] rozkazu vypraven hlasatel, jenž za krále českého všude ho vyvolával. Svět. D voláním, vyslovením jména n. jiným způsobem (potleskem, kývnutím) přivolávati někoho odněkud. Po skončení opery se rozhlučila bouře potlesku a vyvolávání mistra. Krás. Ke konci vyvolávali herce. Mach. Janáček byl bouřlivě vyvoláván. Rozhlas. D (koho nač) zř. vyzývati někoho k něčemu. Křičí a řve jako túr. Celý svět vyvolává na souboj. A. Mrš. [Goliáš] začasty Izraelity k obzvláštní bitvě vyvolával. Krátké uvedení. D vyslovením jména vyzývati ve škole k odpovídání. Já neslyšel, když mě profesor vyvolával. Hol. Mrzí ji, že děvčata mají česká jmena, překládá jejich jmena tedy do němčiny a vyvolává je pak — v překladu. Ner. D vyvolávati duchy, mrtvé a p. působiti, aby se podle mystických představ objevili, citovati je. V té době zaměstnávalo mě až náruživě vyvolávání duchů. Mach. Obyčejně se tam připravuje hostina a vyvolávají se duše nebožtíkův. Vrch. Zaklínali také duchy, vyvolávali mrtvé z hrobů. Čech. Přen. Mistr Kondelík tušil, jaké duchy tu vyvolává jaké si připravuje nesnáze. Herrm. Ve dvoře nebylo ani člověka, který by se byl o něj [erb] zajímal. Co s ním? Vyvolávat mrtvé z hrobů oživovat minulost. Kun. D (co) kniž. působiti, aby se něco objevilo. Ne blesk, ale teplo vyvolává květy ze země. Svět. Ony [spisky prostonárodní] vyvolává více denní potřeba. J. Jak. Nač darmo k žití vyvolávat, co dávno mrtvo jedenkrát. Kam. Jsou všechny tyto akce vyvolávány v život. Týd. rozhl. D (co komu) přiváděti na mysl, vybavovati, připamatovávati něco někomu. Všechna místa vyvolávala vzpomínky na něj. Mach. Viděl každou podrobnost jako obraz tisíckrát vyvolávaný ochotnou pamětí. Ben. Poseděl v kruhu přátel z mládí, vyvolávali si vzpomínky. Mach. Jan si však nepřál vyvolávat jeho podobu. Ale nemohl se tomu vyhnout. Ant. Proch. Pojednou si v paměti vyvolávaly všecky ty fráze zdvořilé. Herrm. D (co na koho) zast. přivolávati něco na někoho. Kasan peklo vyvolává na křesťany. V. Nej. Zapírati bychom musili svou minulosť a kletbu vyvolávati na jména svá. Třeb. D (co) působiti, aby něco vznikalo, vzbuzovati, podněcovati něco. Vynález často není vyvoláván potřebou. Naopak on vyvolává potřebu. Pour. Tak to šlo pořád, jak pan Rubeš zjistil s lehkou hrůzou, která mu vyvolávala na zádech husí kůži. Týd. rozhl. Neměl rád hádky, ale někdy je vyvolával. Strn. Chcete zde vyvolávati trvalé bouře a sváry? Rais. Chodí domů až po půlnoci, probouzí děti a vyvolává scény, o nichž si ulice vypravuje. Horečka. A přece chceme vyvolávat lásku ke knize, uvědomělou lásku. Eva. Snažil se nezatěžovat své posluchače vyvoláváním pochmurných nálad. Týd. rozhl. „Nu, půjdu!“ odpověděl Gilbert, cítě, že vyvolává rozhořčení. R. Svob. Vybledlé květy látek na křeslech a pohovkách vyvolávaly představy paruk a krinolin. Hlad. Dojem, jejž to vše vyvolávalo v mladé vnímavé duši Rafaelině, byl rušen trapným pocitem, že tu jde podle ní neznámá lidská bytosť. R. Svob. Vykořisťování a zbídačení musí vést nezbytně k zvyšování třídních protiv a k vyvolávání nových třídních bojů a zápasů. Zápot. Nikoli ony [vnější nesnáze], nýbrž vnitřní vývojové nárazy vyvolávají chorobu. Hruban. D působením něčeho činiti viditelným (zpr. ve fotografii). Cvičila se tedy pilně v zacházení s aparátem a asistovala horlivě svému muži při vyvolávání a kopírování obrázků. Schein. Fot. vyvolávání pochod, při kterém je latentní, t. j. neviditelný obraz na fotografické desce převáděn v obraz viditelný, vyvíjení.
 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 445 

Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-50 z celkem 445