• znáti ned. (1. sg. znám, 3. pl. znají, imper. znej, přech. znaje) (koho, co, zř. čeho) míti náležitou představu, zevrubné vědomosti, znalosti o něčem n. někom. [Lodník] znal dobře cestu, znal i skalní štíty. Vrch. Znáš místa krásnější toho údolí? Zey. Filípka znala na dítěti už každý vlásek. A. Mrš. Jak jsme vystoupili z lodi, on se tak tuze opil, že neznal svět. Baar. Tři léta o něm [milém] ani sluch, živ-li a zdráv — zná milý bůh! Erb. [Správce] všecko jen z doslechu znal, co se v Praze před nedávnem stalo. Jir. Ačkoliv jsem znal cestu jako své boty, ve tmě a zmatku jsem několikrát zabloudil. Hořejš. Vždyť to známe, jak to na panstvích chodí. Rais. Nouzi nikdy neznala nezakoušela. Něm. Znáš lásku, máš přátelství. Jir. [Dudák] byl mladého hospodáře důvěrník, sám jediný jeho tajemství znal. Jir. Znám tu stať nazpaměť. Zey. Neznám dosti dopodrobna zákony a nevím tedy jasně, na které straně právo je. Zey. Všude jest jméno jeho známé. Mácha. Ornithologem byl, znal kdejakého ptáka v lese po zpěvu i po hnízdě. A. Mrš. Není to zvláštní, že se člověk v podstatě nezná? K. Čap. Ty ale, holka, toho, jehož za ženicha přijmeš, ani neznáš, nevíš o něm jiného, než že se mu líbíš. Svět. Já udělám všecko! To mě neznáš! Herrm. Dovádění sirotků v ten večer neznalo mezí bylo bujné. John. „Hůl?!“ zvolala Markyta; „oh, panáčku, známe se. Sbíti mne chcete.“ Štol. Lid. Už ho svrběl jazyk, avšak jen bafl před sebe. Vysmála by se mu, to se zná. Nový. D (koho) býti obeznámen s někým z osobního styku, znáti se s někým. [Děti] znaly více babiček, podoby jejich se jim v hlavě pletly. Něm. Naposledy se přihlásil nějaký mladík, nikdo ho neznal, kdo je a odkud. Erb. Kdo ji znal jako školačku, nilkdy by byl neřekl, že vyroste v takový květ. V. Mrš. Já jsem ho [zemřelého] znal… my jsme se znali jako hoši ve škole. K. Čap. Každodenní navštěvovatelé pražského „korsa“ znají se vzájemně aspoň od vidění. Arb. „My ho známe jen od vidění,“ omlouval se Adonis. Kovařovič. Václav, vyškolený na znamenitého tanečníka, prováděl holky jedna radost. Všecky kromě Božky, tu neznal vůbec si jí nevšímal. Mor. S Prokopem se znala [paní inženýrová] ze společnosti. R. Svob. Nemluvila [nemocná], nikoho neznala nepoznávala jako svého známého. Herb. D (koho) kniž. hlásiti se k někomu; znáti Boha (boha) věřiti v Boha, býti zbožný. Hněvivý otec neznal dcery více a navždy odřekl se poběhlice! Čech. Přes dvě hodiny doléhala hospodyně na Stázu, hrozila, že se od ní dočista odvrátí, že ji nebude více znáti. Jah. Znala jsem Boha. Svět. Ó, znala boha a plnila jeho zákony, jen že pohanským svým spůsobem. Svět. Ti [ostatní otroci] byli lidé suroví, neznali Boha, nemodlili se. Kosm. D Zř. pozorovati, rozeznávati, rozpoznávati něco; obyč. neosob. je znáti (v čem, na čem co) je pozorovati na někom n. něčem něco; dáti znát (komu co) projeviti něco někomu. I na polích bylo znát, že je obdělávají silné a zkušené ruce Mrš. V přibledlé, vážné tváři, v zapadlých, krásných očích bylo znáti stíny hlubokého žalu. Jir. Jak promluvila, bylo znáti, že je od Vysokého Mýta. Šim. Na hlase mu znáti, že je rozčilen. Jir. Tělo bylo zubožené, všecka žebra jeho bylo znát. Zey. Místem bylo ještě znát hroby, místem však slehly se docela. Jir. Den se začne dloužit nejdřív o slepičí krok, a když uteče čas do Hromnic, už ten přírůstek světla bude kapitálně znát. Vrba. V cirkusu už hráli druhý kousek. Ani to nebylo znát, že jim jedna křidlovka chybí. Podr. Na mladém sněhu svěží stopu znáti ode vsi přímo k jezeru. Erb. Jozef se s Márinkou ve světnici tuze zřídka potkal, ale to si řekl, že ji tam je znát. Rais. Věděl o mé lásce k sobě, a dal mi znáti, že o ní ví. Zey. Byla jsem nyní z duše ráda, že jsem nikdy nedala znáti Richardovi myšlénky své. Svob. Aspoň znát jsem jim musila dát, že nejsou jediní, co o dceru stojí. Baar. Zř. Věděl jsem, že s ním bude dnes asi zle, znal jsem mu to na očích. Svět. „Co ti je, Otíku?“ „Nic.“ „Nezapírej, znám to na tobě.“ Svět. D míti dovednost v něčem, uměti, dovésti něco. Matka má znala z rodného svého domu výborně pekařské řemeslo. Jir. Kdybych štětcem vládnout znala, oslavila bych tě, milá babičko, jinak. Něm. Znáš-li drnkat na piano, nenásleduje z toho, že rozuměti musíš i skladbám. Hál. Znal chytati ryby do ruky. M. Jahn. Dokaž nyní, že znáš se brániti. Zey. Tyhle vzrušené paničky znají užívat světa. Svět. Na štěstí bylo cosi na světě, co mne vždy znalo potěšiti. Podl. Ale smát se znala a nápady měla, že se hoši okolo ní jen rojili. Pitt. U nás se opravdu něčemu naučily, neboť naše maminka „znala prohánět frak“ pobízeti k usilovné práci. Kytl. Jaromír bloudil jako ty hvězdy bludné — neznal cíle, neznal místa, neznal odpovědi. Hál. Den za dnem míjel, já rady neznal nedovedl jsem si poraditi. Svob. D neznati (čeho) expr. nemíti něco ve zvyku, nelibovati si v něčem, nemíti zřetel k něčemu. Refunda nezná žertů. Třeb. Mladík je pro tentokrát škodolibý, nezná soucitu. Ner. Loty neznala přetvářky. Pfleg. Mírumilovnost Gunarova nezná mezí. Zey. Železná disciplina ústavní nezná ovšem žádných ohledův a protekcí. Kronb. D znáti se (kde) orientovati se někde. Kvapil z jedné komnaty do druhé. Znal se tu všude výborně. Jir. Příchozí [do hradu] znal se tu nepochybně velmi dobře. Třeb. Ubíhal hluboko do lesa v končiny, kde se sice neznal, ale ani se nestaral, kam chvátá. Herb. D (ke komu, k čemu) vyznávati nějakou víru, učení, myšlenky, hlásiti se, přiznávati se k něčemu n. k někomu. Primas litoměřický kázal prý v Labi utopiti 24 mladé měšťany, znající se k husitství. J. Jak. [Dlel] mezi lidem, jenž Boha ani nectí, vzývaje posud, ač na oko se ku křesťanství zná, staré mátohy a bohy pohanské. Zey. Jak moh’ by ten se k Bohu znát, kdo národu se spustil svého. Jan. Pražští kališníci ani zdaleka se neznali k sociálním theoriím táborským, ale v praxi počínali si stejně. J. Vlč. Zná se k tomu, že chybil, však vymlouvá se mládím a nerozumem. Prav. [Mnich] přišel nazpět do kláštera, kde se k němu nikdo nechtěl znáti. Čech. [Ženichovi dali pod plachetku stařenu.] Bylo trochu smíchu, ženich nechtěl se k takové nevěstě znát. Něm. „A už ani chlapci nemají znát se ke mně,“ pomyslil si [výměnkář] s hořkostí. M. Jahn. D (v čem) zř. vyznávati se z něčeho, přiznávati se k něčemu. „Znáte-li se ve všech těchto hříších svých, pane Vodane?“ „Znám a skroušeně očekávám, co mi uložíte za spasitelné pokání,“ odvětil tento. Kos. D (v čem) míti dovednost v něčem, vyznati se v něčem, uměti, dovésti něco. Jsem volný muž a znám se dobře v rolnictví i ve zbraních. Zey. V mládí Jirásek znal se sám dobře v tkalcovské práci. Z. Nej. Kuchař se nezná v připravování zvěře. Choch. Za mého mládí se děvčata v písmě neznala. Něm. Znáť se výtečně v hudbě. Štech. Znát se v perspektivě a symetrii, to je povinností každého, kdo malovat chce. M. Mrš. Zdá se, že se výborně znáte ve vedení války. Bozd. Umí to s muži jako cikánka, zná se k nim „lísat“ a to se jim líbí. Svět. V. t. neznati se.
 Zobrazeny karty 1-3 z celkem 1442 

Náhled
Náhled
Náhled

 Zobrazeny karty 1-3 z celkem 1442